Další, kdo mi v roce 2017 udělal díru do hlavy, byl Eric Berne. Slavný psychiatr mi ukázal, že většina mojí komunikace je vysoce ritualizovaná – dokonce i ten nejosobnější rozhovor je vlastně především výměnou pomyslných pohlazení – a že celý život žijeme scénář, ve který jsme kdysi uvěřili.

A dál? →

I letos jsem četl. I letos jsem natrefil na pasáže, které mi změnily pohled na svět. A o ty, které mi nejvíc otevřely oči a pomáhají mi lépe se popasovat s existencí, bych se s vámi – v tomhle bilančním čase, kdy se zase lámou letopočty – rád podělil.

Jako první mi v hlavě udělal průvan chlapík, jehož jméno neumí nikdo napsat ani vyslovit a který zasvětil svůj život zkoumání ideálního stavu bytí, který nazval plynutím. První část letošních knižních a-ha! momentů tedy věnuju jemu.

Společnost nám říká, co máme chtít, abychom byli šťastní. Ale co když ke štěstí vede něco úplně jiného? A může vůbec štěstí přijít zvenku? Nebo je to stav mysli? Jak být šťastný co možná nejčastěji? A co když je lidský mozek naprogramován k věčné nespokojenosti a snaha být šťastný je jen do omrzení omílaným bojem s větrnými mlýny?

Mihaly nezahálí a má odpovědi.

A dál? →