Jiří Charvát není spisovatel, komik, copywriter, performer, kreslíř ani scenárista. Je vědomí. Říká lidem, co nechtějí slyšet. A oni se smějí. Tak je psáno na jeho webu jiricharvat.cz. Dvakrát vyhrál Mistrovství ČR ve slam poetry, napsal knihy Eskejp: Na útěku z kanceláře a Qejci: Existenciální sperma komiks. Na konci měsíce přijede po druhé do České Lípy se svou Stand-up Factory vol. 2.
Je ponurou pravdou, že jen velmi těžko najdete někoho (nebo nedejbože něco) zajímavějšího než smartphone. Toto matoucí a znepokojující uvědomění má dalekosáhlé důsledky pro milostný život, rodinné vztahy, práci, volný čas a zdraví většiny z nás. Neexistuje téměř žádný vztah, na který by přítomnost telefonu neměla hluboký dopad. Naše láska k našim telefonům by nebyla takový problém, kdybychom někde uvnitř netušili, že stejně jako tahle mašinka mnoho dveří otevírá, současně hrozí, že mnoho jiných bolestivě zavře. Tato esej ví, že své telefony milujeme, a nechce nás nabádat se jich vzdát, ale je si zároveň vědoma, že si tyto úžasné technologické hračky vybírají i svou daň. Toto je text, jehož cílem je přinést trochu rozumu do našeho nejintimnějšího, nejintenzivnějšího a pravděpodobně nejnebezpečnějšího technologického partnerství.
Začal psát blog. Poté vydal knihu. Nebyl první ani poslední. Ale byl první, který mě ze srdce rozesmál. Řeč je o Jiřím Charvátovi, který svůj blog vydal pod názvem Eskejp: Na útěku z kanceláře. Po období, kdy jsem byla přesvědčena, že kdejaký bloger vydává knihu, valné či nevalné kvality, tak jsem konečně objevila dílo, které považuji za literárně zajímavé. Nebýt školy, nikdy bych na něj nenarazila. A byla by to zatracená škoda!
Vítejte ve světě marketingu! V bájné zemi, kde si dáte žvýkačku a náhodní kolemjdoucí se s vámi chtějí líbat, slazená voda zajistí nekonečnou zábavu, kukuřičné lupínky milující rodinu, kráva je fialová, závist zelená, menstruace modrá a vaše partnerská hodnota, identita, sexuální přitažlivost a společenská popularita jsou dány tím, co kupujete. Protože vy za to stojíte a my chceme vaše peníze.
Moudra se nepovalují jen v knihách, ale někdy na vás vyskočí z cizích úst, na konferenci, z ledničky nebo vás probudí ze sna. Nikdy nevíte. Tohle je 18 citátů za uplynulý rok, které šly jedním uchem dovnitř a už tam zůstaly.
Čtvrtý a poslední nášup nejinspirativnějších knižních útržků, které mi loni natrhly vnímaní reality.
Jiří Charvát je copywriter na Seznam.cz, věnuje se slam poetry (pod přezdívkou Rimmer; je dvojnásobný mistr ČR!) a zřejmě má rád spermie. Ze všech jeho koníčků nás bude zajímat ten poslední, protože právě teď vyšla v nakladatelství Novela bohemica jeho nová kniha sebraná z komiksových stripů, které původně vycházely na internetu. Je dobře cáknout něco podobného na papír? Nestačil by takový výron jen elektronicky? To je naše otázka.
Ve druhé polovině roku 2017 jsem narazil na The Book of Life a jakékoli jiné čtení šlo stranou. TheBookOfLife.org je web, který má na svědomí iniciativa The School of Life a skutečně se tu v šesti kapitolách: Kapitalismus, Práce, Vztahy, Já, Kultura a Kurikulum dozvíte všechno, co nám měli říct ve škole, abychom v životě lépe prospívali; měli šajna, co vlastně chceme dělat; uměli navazovat vztahy a udržet si je; rozuměli lépe sobě, ostatním a světu. Jenže… nikdo nám to neřekl. Místo toho jsme se učili, kolik tun pšenice vyváží Kanada.
Dveře se zarazily o moje temeno. Škvírou se protlačil třínohý mops a začal mi z tváře olizovat přilepený čokopiškot.
Dveře zabraly víc, odsunuly mě stranou a mezi futry se zhmotnila dredatá silueta v oblaku marihuanového dýmu: „Tak jak to de na volný noz– Wou-hou!“ Praštilo ji do očí panorama zamaštěných talířů, nahodilá klubka oblečení a moje bezvládné tělo pohozené v nepodařeném pentagramu z krabic od pizzy. „Tady se to rozvolnilo nějak moc! Cos dělal ty dva měsíce? Hibernoval?“