život má 25 tisíc dní
a je fuk, kolik jíš luštěnin
a kolik děláš lehů sedů
život má 25 tisíc dní
tři a půl tisíce týdnů
a dekád sotva sedum
život má 25 tisíc dní
a je fuk, kolik jíš luštěnin
a kolik děláš lehů sedů
život má 25 tisíc dní
tři a půl tisíce týdnů
a dekád sotva sedum
Na Jirku Charváta jsem se nepopsatelně těšila. Nejenže je to švihák lázeňský, jak by řekla má babička, ale ke všemu je fááákt vtipnej. Bylo to nádherné setkání. 2,5 hod. jsme si povídali o sebepřijetí, o tom, jak vlastně vůbec neexistujeme, o kouření žáby a o milovaném humoru.
Začínáme život jako bytosti živě se zajímající o požitky a zábavu. Ve svých nejranějších letech neděláme o moc víc, než že lovíme situace, které nás potěší, sledujíce své hedonistické cíle za pomoci kaluží, pastelek, míčů, plyšových medvídků, počítačů a věcí, které najdeme v šuplících v kuchyni. Jakmile něco začne být frustrující nebo nudné, prostě toho necháme a vydáme se hledat nové zdroje zábavy – a zdá se, že to nikomu kolem nevadí.
„Hlavním účelem této přednášky je zklamat vás dřív, než to udělá život,“ otevírá své vystoupení Jiří Charvát a publikum se směje, někteří smíchy slzí v průběhu celého jeho vystoupení na konferenci nazvané Jak budovat partnerský vztah? Vtip, nadhled i rady podložené výzkumem zaznívaly v kině Dlabačov celý večer. Jaké jsou dnešní představy o lásce a jak budovat partnerský vztah?
Jednoho dne, pokud lidská civilizace vyhladí samu sebe, mimozemšťané nebo někdo z našich následníků pohlédne na naši zničenou planetu a zeptá se: „Co se stalo s homo sapiens?“ Odpověď může vypadat nějak takhle.
21. století nám přineslo řadu nesporných výhod. Virtuální vztahy a přátele všude a pořád, jídlo naservírované až pod nos v úhledném balení, pracovní prostředí v klídku a pohodlí bez nutnosti čelit rozmarům přírody, pocit, že můžeme všechno, co si zamaneme. Anebo je to jinak? Zeptejte se Michala Majera, hlavního hrdinu této neuvěřitelné vtipné knihy.
V jednom z únorových vysílání pořadu Knížky plus Českého rozhlasu Plus došlo i na recenzi knihy Eskejp: Na útěku z kanceláře.
„Ráno se probudíte, otevřete okno a na obloze je obrovská ohnivá levitující koule. A nikdo se nad tím nepozastavuje. ‚No, mm, nevim. To už tam bylo, když jsem se narodil. Jako… nejdřív mi to přišlo trochu divný, ale nikdo jinej se tomu nedivil, tak jsem nechtěl bejt za blbce.‘“
O mé zkušenosti s halucinogenní žábou Bufo Alvarius a o tom, že jsme jenom bublinky vědomí v nahodilém kosmu, které si vytvářejí iluzi ‚já‘.