Sleduj, co se objeví jako další. A zjistíš, že to nikdo nedělá.

Takhle se (mi) loni 11× rozsvítilo.

Cink! Každým dalším natažením paže po telefonu; každým dalším kliknutím na ikonku s červeným číslíčkem; každým dalším swajpnutím palcem shora dolů po displeji… si vyšploucháváte do mozku dopamin a učíte ho: vyrušení = odměna. Hlouběji a hlouběji prošlapáváte dráhy, které baží po vnějších stimulech a po rozptýlení. A čím dál víc mrzačíte svou schopnost hluboké… Continue reading →

Psaní je zvláštní kratochvíle.  

Pár uvědomění nepřišlo loni zvenku, ale zevnitř. Třeba to, že není žádný rozdíl mezi zvenku a zevnitř.

Propadáte časem. Potkáváte lidi, místa, věci, události, knihy, myšlenky a formuje se vám váš pohled na svět, na sebe, na ostatní. Máte pocit, že je to skutečnost, ale není. Můžete do toho vůbec mluvit? Nevím. Tohle se v roce 2018 vyklubalo v mojí hlavě. Takhle nějak to vypadá u mě. Nezouvejte se. 

Znáte to. 1. ledna! Vstanu po prvním zazvonění budíku, budu cvičit, přestanu jíst jedy, místo diskusí na internetu budu číst knihy, naučím se portugalsky, budu víc chodit mezi lidi a míň na PornHub, konečně rozjedu e-shop s keramickými psy… dosaďte cokoli, co chcete a neděláte nebo nechcete a děláte. 3. ledna. Jste tam, kde jste… Continue reading →

Nejspíš máš pocit, že jsi ty. Že máš já. Že jsi svoje mysl. Ale nejsi. Schválně. Zavři oči. A minutu na nic nemysli. …