Seděli jsme se Sylvou naproti sobě ve firemní kantýně, mlčeli a dloubali vidličkami do buchtiček se šodó.
Ob místo vedle nás se k sobě na jediné židli tiskli Roman a Monika, čerstvě zasnoubený pár z HR. Vzájemně se krmili, lechtali a častovali přezdívkami, které vás připraví o 40 bodů IQ a zbytky libida.
Seděl jsem v zasedačce a s kamennou tváří sledoval nejpopulárnější videokompilace řehtajících se kojenců ve snaze přesvědčit sám sebe, že teprve s jednou z těchhle vykulených továrniček na výkaly bude můj život kompletní. Roztrhneš papír, smějou se. Kýchneš si, smějou se. Dáš jim citrón, zaškleběj se, smějou se. Po 20 minutách jsem se dostal do jakéhosi zvláštního transu, v němž bylo zřejmé, že děti jsou ve skutečnosti parazitní mimozemská rasa, které připadá všechno legrační. A ze všeho nejvíc začít růst uvnitř ženy, ve které jsi měl penis; když se ti to nejmíň hodí.
Petr Zelenka při své přednášce z cyklu Tajemství vypravěčů poodhalil některé fígle ze své scenáristické kuchyně. Prvních 8 jste si mohli přečíst minule. Dnes si dáme zbylých 6.
Druhé části – kromě Terminátora – jsou vždycky nastavovaná kaše. Tak schválně.
jsou noci, kdy se nehojí
jizvy z mých nehtů na tvých zádech
líné jak linky
v přístrojích
co hlídají tvůj výdech
nádech
Úterý co úterý zimního semestru 2014 vpadl na půdu FAMU některý známý scenárista, aby poodhalil, jak tvoří. Jak vzniká jeho scénář. Od prvotního lapání nápadů až po výsledný tvar.
V cyklu otevřených seminářů Tajemství vypravěčů nechyběla ani velká jména jako Petr JARCHOVSKÝ, Petr KOLEČKO, Zdeněk SVĚRÁK nebo Petr ZELENKA.
Právě z večera s posledně jmenovaným – scenáristou a režisérem, autorem Samotářů, Knoflíkářů, Příběhů obyčejného šílenství… – jsem si odnesl nejvíc praktických tipů, které mi pomáhají nakopnout a urychlit proces vymýšlení příběhu.
Vylouhoval jsem z Petrovy přednášky 14 základních rad, jak uklohnit dobrý scénář, resp. příběh. Někde ho přesně cituji. Jinde velmi volně parafrázuji. Něco neřekl vůbec. Tak nás prosím ani jednoho nechytejte za slovo :)
Přestože budu mluvit primárně o filmu, rady můžou stejně tak dobře spasit toho, kdo sedí s hlavou v dlaních nad prázdnou stránkou povídky nebo třeba románu.
Po 10 letech začal být můj web ChladnouHlavu.cz už trochu retro. Ne. Ani se tam nekoukejte.
Tak jsem odtamtud sbalil všechnu svou tvorbu a dnes – 1. 1. 2015 – rozbil tábor na nové adrese.
Představuji vám jiricharvat.cz! Nový web o copywritingu, humoru a tvůrčím psaní.
„Co jsem ti říkala, Miško? Nestůj s těma kulkama tak blízko mikrovlnky,“ okřikla mě maminka, když jsem si ohříval kus kuřecího řízku. „Budeš neplodnej a kdo ví co ještě,“ pokynula významně k tátově fotografii na polici. Podrážděně jsem se nadechl a vydechl a udělal krok vzad.
Nikdy jsem tu o svém otci nemluvil.
Byl to trochu záměr. Chtěl jsem, aby byly tyhle historky zábava. Jak to mají lidi rádi.
Ale kdy jindy potemnět, když ne na Vánoce?
Postával jsem na Andělu a sledoval obrýleného plešatějícího týpka pod plastikou obřího trdelníku, jak sugestivně prská na mikrofon: „Ježíš tě miluje! Miluje tě!“ tykal neadresně do spěchajícího davu obtěžkaného nákupními taškami. „Ježíš tě zná! Ví o tobě všechno. A přesto tě miluje!“
Pecka. Ukousl jsem další sousto langoše se sýrem a kečupem.
Ještě minulý týden jsem ze své židle na Sylvu dobře viděl. Od Mikuláše jí zpoza monitoru čouhá jenom šošolka.
Kdykoli jdu kolem jejího stolu, začne současně pít, telefonovat a skartovat.
Když jsme do sebe narazili v kuchyňce, zpanikařila, strčila hlavu do lednice a snažila se za sebou zavřít.
„Sorry, kámo, nedorazim. Metro mi přiskříplo vocas. Zadní půlka čerta odjela do Depa Hostivař.“
„Si děláš prdel,“ hlesl jsem přes vatový plnovous.
„Nedělám. Ale trochu mi kouká,“ přiznal Pixel.