Zatímco se jeho vrstevníci sjížděli LSD, Martin E. P. Seligman si krátil 60. léta tím, že po jednom zavíral psy do beden a dával jim elektrické šoky.

Jedna skupina mohla čumákem zmáčknout čudl na stěně a šoky tak zastavit. Druhá se mohla klidně postavit na hlavu a bezchybně zaštěkat Beethovenovu Devátou, a nebylo to k ničemu. Elektřina se vypínala a zapínala podle toho, co dělala skupina první. Nešťastníci z druhé grupy brzy zjistili, že nemají na situaci žádný vliv, lehli si a elektrické kopance jen odevzdaně snášeli.

Následně hafany z obou týmů vzal a přestěhoval do jiné bedny. S malou přepážkou uprostřed. A zase do nich pustil proud. Jestli jste si někdy řekli, že chcete být v příštím životě psem, dám vám dobrou radu: Nikdy se nepřihlašujte do žádného výzkumu.

„Haló? Kd–“ Bzzz! „Kur– áh! Co to je? Myslel jsem, že mi dáte třeba 5 různejch granulí a já zakroužkuju, který mi nejvíc chutnaj. Kdybych věděl, že–“ Bzzz! „Ághh! Do psí prdele!“

V nové bedně jste ranám unikli jednoduše tak, že jste přeskočili přes přepážku na druhou stranu. První – aktivní – skupina na to přišla záhy, vysvobodila se a v bezpečné části bedny si nerušeně lízala kulky.

Druhá tlupa… nedělala nic. Ani se nepokusila. Ležela. Přijímala údery. Smířená se svým údělem slintajících hromosvodů.

Martin „Elektrifikátor Psů“ Seligman experimentálně prokázal, že se neučíme jen na základě odměny a trestu, ale že se můžeme naučit i to, že je zbytečné se o cokoli snažit, protože naše činy nemají žádný efekt.

Že je možné naučit se bezmoci.

A domnívá se, že právě v tom je zakopaný – kdo jiný než – pes, když dojde na depresi. Deprese je podle něj naučená bezmoc. Rezignace na život. Proč bych se měl o něco snažit, když existence je jenom velká bedna bez čudlíku?

Z tohohle úhlu pohledu nemůžete pro své duševní zdraví udělat nic lepšího než si uvědomit – nebo nakukat, to je jedno – že máte nad svým životem ENORMNÍ MOC.

Když uvěříte, že všechno je navzájem reagující energie a každý váš čin, slovo, a dokonce myšlenka se počítá a opravdu OVLIVŇUJE váš život, už tenhle samotný fakt vám zlepší náladu a je prevencí deprese.

A začnete s tím vším nakládat vědomě.

Začnete být pozorní k tomu, jak trávíte den. Komu a čemu věnujete svou pozornost. Jakou náladu předáváte v konverzaci. Co si myslíte a co si přejete. Jak vám je a proč.

A co když je to ke všemu pravda?

Co když jsme všichni vořeši, kteří už desítky let rezignovaně leží na dně bedny, kterou jsme prozkoumali horem dolem, a všem říkáme: „Ty vole, Azore, ti řikám, že tady žádný čudlíky nejsou! Myslíš, že jsem to milionkrát nekontrolova–“ Bzzz! „Áúúúv!“

Jenomže nevíme, že je tu ještě jedna bedna.

Uvnitř nás.

A že do ní jenom stačí strčit čumák.

Chceš vědět, co bylo dál?

Staň se patronem Jiřího Charváta.
Získáš přístup k novým videím, mind-upům, přednáškám, slamům, rozhovorům, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.
 
Přidej se na www.patreon.com/jiricharvat.
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.

Tahle epizoda se mohla stát skutečností
díky finanční a morální podpoře mých famózních patronů:Pavla Bláhová | Jiří Emmer | Jan Gruncl | Petr Kido | Tomáš Kučera | Tvoje máma | Lukáš Pohlreich | Jan Smejkal | Jan Trávníček

Aňa | Miloš Bém | Tomáš Blaho | Bronek Kristal | Matouš Blažek | Luboš Hajtinger | Jan | Vít Jurásek | Marťas z KáHá | Klára Krejčová | Petr Lohonka | Filip Mrkvička | Michal Novotný | Václav Pohl | Milan Rakowski | Tomáš Rampas | rionka | Mira Siler | David Špaček | Tomáš Vaníček | Viktor | a Bára Zemková

I ty můžeš být jedním z nich a jet v tom s námi.

Papírová pojistka, až umřu a nebudu moct platit hosting.

KOUPIT