Ženská sexualita

Dnes bych vám chtěl vyprávět o jedné z nejbizarnějších věcí, kterou kdy matka příroda stvořila. A tou je: ženská sexualita.

Mrknout na stand-up Ženská sexualita >>

 
Když jste muž, vaše sexualita je poměrně prostá. Vaším cílem je zmocnit se někoho menšího a slabšího, než jste vy, a strčit do něj penis. Je to v podstatě hodně podobné jako pedofilie, jen místo bonbónů dáváte květiny.

Ovšem když jste žena, tak tady teprve začíná drama. Protože vás přitahuje někdo, kdo je větší a silnější než vy a kdo vám jedním prudším pohybem rozdrtí lebku. Je to podobné, jako kdyby se muž snažil sbalit například medvěda.

Když jde na rande muž, jeho největší strach je: „Oh. Co když mě odmítne?“ Když jde na rande žena, její největší strach je: „Oh. Co když mě zabije?“

 

Medvědí bar

 
Pokud jste muž a chcete lépe pochopit ženskou sexualitu, představte si, že jste vešli do baru plného nadržených medvědů. Přišli jste samozřejmě spoře odění, abyste nikoho nenechali na pochybách, že jste otevřený kopulaci, a ve vysokých podpatcích, abyste dohlédli medvědům do obličejů a nepovídali si jenom s jejich bradavkami. A zároveň abyste dali dostatečně najevo, že jste maximálně zranitelný. Že do vás jenom stačí drcnout, vy se překotíte a každý si s vámi může dělat, co chce.

Medvědi vás hned při vstupu sjedou vilným pohledem od hlavy až k patě, přičemž nejdéle setrvají na vašich mléčných žlázách a na vaší pánvi, kterou podvědomě přeměřují, jestli je dost velká na to, aby skrz ni prošlo medvídě.

Vy z nich máte samozřejmě strach, to je pochopitelné. Ale zároveň vás přitahují. Což překvapuje i vás samotné, protože nevykazují výraznější známky inteligence, smrdí a místo smysluplné konverzace vulgárně pokřikují na medvědy běhající v LCD televizi po trávníku.

Abyste přilákali jejich pozornost, posadíte se na barovou stoličku a tak dlouho si hrajete s vlasy a tlačíte hrudník pažemi k sobě, dokud některý z nich nepřijde. A vy doufáte, že vám přišel koupit mojito a ne prokousnout hrdlo.

 

Tender defender

 
A podobných ambivalencí je ženská sexualita plná. Ženská sexualita je v podstatě jeden velký rozpor.

Například ženy chtějí partnera, který je zároveň něžný a zároveň agresivní. Něžný k nim a agresivní k okolí. Takzvaný tender defender.

Ideální muž podle téhle formulky vypadá tak, že se s vámi mazlí v posteli, načež zaslechne z kuchyně podezřelý zvuk, okamžitě vstane, popadne baseballovou pálku a – ať už tam najde cokoli, potkana nebo dědu – tak to zabije, nebo aspoň ošklivě zmrzačí, vrátí se do postele a dokončí kunilingus.

Muži tuhle ženskou poptávku znají. Jsou z ní zmatení. Ale snaží se jí vyjít vstříc. Což lze nejlépe pozorovat na mužské hudební produkci, která se pohybuje na škále od písní typu „Topím se ve tvém úsměvu a budu tě milovat navždy, moje nadýchaná kremrolko“ až po písně „Uřežu ti koule a budu s nima hrát petang, ty retardovanej negerskej zkurvysynu“. Díky tomu mohou ženy na Spotify uspokojit oba póly svých potřeb.

 

Ustálení komunikace

 
Problém nastává tehdy, když dojde k záměně a pár začne být něžný ke všem okolo a agresivní k sobě navzájem. To jste možná pozorovali u některých dlouhodobějších svazků, když třeba nakupují v supermarketu.

To je takové to: „Oh. Dobrý den. Mohla bych moc pěkně poprosit o dvacet deka debrecínky? – Kde seš s tím vozíkem? Ty debile, vole. Prase. – Děkuju mockrát.“

Pokud se komunikace ve vašem vztahu ustálí na téhle úrovni, tak ať už v noci něco šramotí, nebo nešramotí, vstaňte, běžte do kuchyně a utečte oknem.

 

Klitoris

 
A jako by ženy nebyly už TAK dost složité, ještě tu máme klitoris. U toho bych se rád zdržel.

Vědci se přou, k čemu je vlastně klitoris dobrý. Vědkyně většinou tuší.

Já bych na příkladu klitorisu rád ukázal, jak vypadá špatné uživatelské rozhraní.

Nejdřív to dobré: Penis. Prostě… tyčka. Zřetelná. Viditelná pouhým okem. Ergonomická. Padne skvěle do ruky, do pusy, do klína, do zadku. Do ucha. Když jste fajnšmekři, do ucha, klidně. Takže nechává prostor pro fantazii a experimentování. Jednoduše uchopím nebo nasednu a hýbu. Nahoru – dolů. Geniálně jednoduché. Zvládne to i malé dítě. Což… jsem možná… nemusel říkat. Děti… by to neměly dělat. Prosím vás, děti… nedrážděte penisy… bez dozoru. Každopádně… nahoru dolů. A za pár minut – někdy vteřin – je vymalováno. Takhle vypadá sofistikovaný promyšlený pohlavní interface. A teď klitoris, jo?

1) Zaprvé: není vidět. Jsou muži, kteří ho za celý život nenajdou. Kupříkladu já jsem dlouhá léta nadšeně dráždil ústí močové trubice. Čert, aby se v tom vyznal. Na každých kalhotkách by měla být povinně vyšitá mapka. Nebo ještě líp… každá žena by měla ještě jako holčička – podobně jako když se propichují uši – jít do tetovacího salónu a nechat si tam vytetovat povinně popisky. Tady pysky. A tady popisky.

2) Zadruhé: Klitoris je hrozně nepraktický. Uhýbá. Schovává se. Mizí. Nejde s ním normálně manipulovat. Je to podobně frustrující, jako když se snažíte na touchpadu takovým tím kolečkem kliknout… na nějakou ikonku. To je o nervy. Za chvilku to chcete rozmlátit.

3) Zatřetí: Každý klitoris je jiný. Nevíte, jak se k němu chovat. Některého se nesmíte skoro ani dotknout. Jako… pardon, pardon! Další hoblujete 20 minut jak nějakej DJ s Parkinsonem. A nic! Žádná odezva. Tohle je údajně evoluční strategie, kterou si ženy vyvinuly, aby znesnadnily mužům nevěru. Protože muž – cizoložník – přichází k novému klínu, zkouší na něj svoje obvyklé triky a… nic. Všechno marné. Protože jeho žena ho naučila, jak udělat dobře jí, ale mimo hnízdo je pořád kopyto, jako když mu bylo patnáct.

4) A začtvrté: Klitoris musíte při pohlavním styku dráždit extra. Protože je venku! Jaký to má smysl? To je, jako kdybyste si chtěli uvařit čaj, a vaše rychlovarná konvice měla čudlík u sousedů.

 
Takže ženské genitálie… velké zklamání. Pro mě osobně. Dvě hvězdičky z pěti dávám. A doufám, že v příští aktualizaci budou tyhle nedostatky odstraněny. Doufám, že se podaří snížit počet dnů, během kterých je celý systém mimo provoz. Doufám, že klitoris bude nahrazen něčím praktičtějším nebo bude alespoň jasně značený. A hodně bych se přimlouval, aby defaultní vůně ‚makrela‘ byla nahrazena, nebo aspoň doplněna o volitelné vůně jako ‚vanilka‘, ‚broskev‘ nebo ‚jaro na horách‘.

 
 
 
 

Přestože tenhle stand-up nešel z jejich kapes,
jelikož jde o starší a kousek,
i jemu jsem se mohl věnovat díky podpoře svých famózních patronů.

Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:

Patroni. To jsou frajeři

Jana Märcová | Karla Miková | Václav Kočka | Martina Mia Svobodová | David Švejda | Táňa Jírová | Jiří Boháč | Soňa Jaššáková | Jan Trávníček | Tvoje máma | Tomáš Kučera | Jan Gruncl | Ilja Panić | Tereza Ondrušková | Anna Benešová | Roman Holota

Petra Slobodová | Mira Siler | Michal Zubáč | Kristýna Šohajová | Blanka Škaloudová | Pavel Nýdecký | Jan Rosenthaler | Anna Ackermann | Petra Kubaláková | Jan Klos | Michaela Stará | Branislav Trnkócy | Martin Kalužík | Magdalena Papežová | Hana Hlávková | Josef Dastych | Martin Jirava | Michal Novotný | Viktor | Milan Rakowski | Filip Mrkvička | Tomáš Rampas | Bronek | Tomáš Blaho | Vít Jurásek | David Špaček | Jiří Janoušek | Michala Tomanová | Aňa | Mighq | Radka Hrotková | František Löffelmann | Zdenek Svoboda | Šimon Bilina | Tomáš Král | Tomáš Buček | Zdeněk Pazourek | Natálie Schejbalová | Barbora Buchalová | Petr Zrůnek | Lukáš Dudek | Laura Dräxler | Vít Bartošic | Kuba Vichta | Lukáš Vorel | Václav Sobota | Michal Zeman | Richard Skolek | Ondřej Sika

 

I ty můžeš být jedním z nich a jet v tom s námi.

Staň se patronem Jiřího Charváta.
Získáš přístup k novým videím, mind-upům, přednáškám, slamům, rozhovorům, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.

Přidej se na www.patreon.com/jiricharvat.
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.