Už podruhé jsme si s humorem a otevřenými hlavami vyměnili pohledy na realitu s Alžbětou Šofrovou z Cest k sobě.
Máme svobodnou vůli? Můžeme tu dělat něco jiného než si všimnout toho dalšího, čeho si všimneme? Co znamená být inteligentní bytost? V jakém systému žijeme? Je tu vůbec někdo?
Některá slova nejdou jen jedním uchem tam a druhým ven. Ale stihnou během toho nadělat v mysli pořádnou paseku. A hned je tam vzdušněji.
V roce ‘21 jsem přečetl 21 knih. Tohle jsem si poznačil.
Jak vypadá firma budoucnosti? Nemá manažery, zaměstnance ani zákazníky. Globální pandemie jako nejlepší způsob jak zvýšit konverze ve vašem e-shopu. Jak ulovit svého skladníka. A Tengai, bezcitná mluvící hlava, která do dvou let připraví všechny personalisty o práci. To vše jsou HR trendy, kterým bude buď potřeba se přizpůsobit, nebo vyhynout.
Sleduj, co se objeví jako další. A zjistíš, že to nikdo nedělá.
„I tohle se děje samo. Když budeš dávat pozor, tak: Já něco řeknu. Tobě to rozvlní neurony v hlavě. Ty nemůžeš ovlivnit které; bude to na základě tvojí předchozí zkušenosti. Za chvilku poklesnu hlasem. Ty budeš předpokládat, že jsem ukončil výpověď. Dáš mikrofon ke svým ústům. A budeš pozorovat Erika, co na to řekne. A ty sám budeš překvapený, co to bude za větu a jak skončí.
A tahle pozice pozorovatele, to je probuzení. Do toho, co jsi doopravdy. Vesmír, který prožívá sám sebe.“
A dál?
Sociální pracovník, pořadatel festivalů, interviewer a zakladatel Svobodného prostoru Lukáš Brezina si mě pozval do svého domácího podcastového studia. Povídali jsme si o pozorovateli v naší hlavě, škole, tabu a straších, neuvěřitelnosti existence, drogách, psaní knížek a iluzornosti ‚já‘.
Mind-up komik, spisovatel, moderátor a copywriter Jiří Charvát se rozpovídal o tom, proč neexistuje, proč nevěří na duši ani na to, že se tu dá něco dělat.
David Krajíček si mě pozval do svého RE|design podcastu. Nebudu vám říkat, o čem jsme si povídali, protože to za mě napsal David:
Pokud jste jako většina lidí, nejspíš máte pocit, že v centru vaší zkušenosti za vašima očima bydlí nějaké ‚já‘. Které se rozhoduje, přemýšlí, koná. Věda nám ale čím dál neodbytněji dokazuje to, co mnoho duchovních tradic tvrdí už po tisíciletí: že tohle ‚já‘ je iluze. Iluze, která odporuje nejnovějším poznatkům o mozku, fyzikálním zákonům, a dokonce i důkladnému pozorování vlastní zkušenosti.