Dá se na této neklidné době najít také něco pozitivního, jak si udržet psychickou pohodu a čeho je třeba si vážit? Na tyto a další palčivé otázky odpovídá v seriálu Nedělní kázání Jiří Charvát, stand-up komik, spisovatel a muž mnoha dalších profesí.
Povídání s Lukášem Brezinou ze Svobodného prostoru o humoru a mindfulness v době pandemie, nejistotě co dál a o vděčnosti za to, že můžete stát v místnosti plné lidí a říkat jim fórky. (Optimistický spoiler: Lukášův test vyšel negativní.)
Tady spíš pro zajímavost taková komerční srandička. Hitachi chtělo, aby někdo odprezentoval jejich nové cloudové řešení tak, aby to nebyla pro běžného člověka k uzoufání nepochopitelná a nudná hatmatilka jako každý rok. A takhle to dopadlo.
pamatuj si
milé dítě
že nemáš přístup
k realitě
A dál?
Existuje příběh, který se odehrál tuším roku 2012, na který jsem teprve nedávno natrefil na internetu, o ženě, která cestovala zájezdovým autobusem na Islandu. V jeden moment si autobus udělal zastávku na odpočinek poblíž malebného kaňonu. Žena vystoupila a rozhodla se, že se převleče.
Mysl se tváří, jakože jsi to ty. Ale nejsi. Protože se to děje samo. Mysl je jako vyšinuté running sushi ve tvojí hlavě, kde kdykoli jsi vzhůru, neustále jezdí mističky s věcmi, které sis neobjednal. Když všechno zbaštíš, bude ti šoufl. Když se budeš dívat a uždíbneš si, jen co se ti zrovna hodí, začínáš vědomě žít.
Povídání o mojí osobní cestě skrze psychedelika, literaturu a meditace od bytí k nebytí na MindfulnessCONu 2019.
Vědomí je pocit, jaké to je být ty.
Je to tohle. Tohle. A tohle. Tohle taky. Je to tvoje zkušenost v každém okamžiku.
Zvídavý básník Jindra Bíč si mě pozval do svého Podcastu jako bič.
Bavili jsme se o tom, v jakém smyslu neexistuju, o povaze reality, o zkušenosti s nejsilnějším přírodním halucinogenem 5-MeO-DMT z žáby Bufo Alvarius, o odvaze odejít z práce, o budování zvyků, o nevěře, o fíglech, které na nás zkouší naše vlastní mysl, a jak je prokouknout díky meditaci.
Máme za to, že jazyk nám především umožňuje komunikovat. Což je ovšem něco, v čem jazyk zrovna dvakrát neexceluje. Zato dělá jinou daleko zajímavější věc, ze které bychom ho možná nepodezírali. A v té si vede přímo bravurně: