Zodpověděl jsem 5 otázek Pepovi Korkischovi pro jeho web Život jako umění. Tak můžete juknout. Třeba s vámi něco zarezonuje zkrásní vám to lunapark.
Život neexistuje. Existuje jen teď. Rozhovor pro Život jako umění

Zodpověděl jsem 5 otázek Pepovi Korkischovi pro jeho web Život jako umění. Tak můžete juknout. Třeba s vámi něco zarezonuje zkrásní vám to lunapark.
Snad to není moc velkej spoiler, když prozradím, že všichni v téhle místnosti umřou.
Teď si možná říkáte: „Ty voleee. Kdybyste to napsali do facebookový události, tak sem nejdu.“
Tak vás uklidním. Není to jenom v téhle místnosti. Platí to i ve všech ostatních místnostech. Dokonce ani vyjít do exteriéru nepomůže.
Pro vás, kteří jste v září nemohli nebo jste se už nevešli, jsme naši první Mindnight aneb Večer o vaší mysli natočili. Obraz je trochu na pankáče, ale důležitý je zvuk. Klidně si to dejte jako podcast. Při cvičení, mytí nádobí nebo s čajem v posteli. A vydejte se s námi alespoň takhle na dálku na zábavnou seberozvojovou prožitkovou výpravu na místo, kde vzniká celý váš vesmír. Do vaší mysli.
Já někdy ležím v posteli. Koukám do stropu. A uvědomuju si, že můj život nemá žádný účel. Že člověk nemá žádný účel. Že nevím, PROČ se tohle všechno děje.
Že jenom nezadržitelně padám časoprostorem směrem ke smrti. A jediné, co DOOPRAVDY dělám, je, že se nějak snažím zabavit svoji mysl na další hodinu, dokud neumřu.
–„Lidé, kteří za sebou nemají psychedelickou zkušenost, nepřemýšlejí nad vědomím… jak můžou chápat vaše vystoupení?“
Dnes bych vám chtěl vyprávět o jedné z nejbizarnějších věcí, kterou kdy matka příroda stvořila. A tou je: ženská sexualita.
jsem hentai chobotnice
co hledá lásku
A dál? →
Technicky vzato většina z nás dokončí školu v 18 letech a je to událost, která zůstává jasně vrytá do paměti, provázená vydatnými ceremoniemi a emocemi. A přesto navzdory tomu mnoho z nás toho dne školu ve skutečnosti neopustí. V hloubkách svojí mysli můžeme být pořád tam, až do pokročilé dospělosti. Ne že bychom přímo seděli v učebně, ale z hlediska toho, jak naše mysl funguje, zůstáváme uvízlí ve školním pohledu na svět. Jako bychom každý den dál předstupovali před třídu – a uchylujeme se kvůli tomu ke zbytečnému neštěstí a kompromisům.
Výchova je jako nějaká strašlivá nemoc, po které se 4× zvětšíte, umíte zadržet moč a vyjmenovat prsty na rukou, ale přijdete o radost, odvahu a osobnost.