Přestože jsem loni otáčel i papírové stránky, nejvíc aha-hů ve mně (stejně jako rok předtím) zanechala kniha, která visí online. Je to moje nejmilejší Book of Life od vzdělávací iniciativy School of Life, která se zaměřuje zejména na emoční inteligenci. Neexistuje na internetu místo, kde najdete během pár minut tolik moudra a útěchy.
Tady je první půlka pasáží, které do mě v roce 2018 ťaly nejhlouběji:
Od ledna 2019 na vás v Pravém domácím časopise vykoukne nová rubrika: Za slova s Jiřím Charvátem, ve které vás vezmu za ruku na procházku k hranicím vaší reality, vědomí a existence. Do říší bytí, vnímání a prožívání, kam už se jazykem prokousává jen velmi obtížně.
Znáte to. 1. ledna! Vstanu po prvním zazvonění budíku, budu cvičit, přestanu jíst jedy, místo diskusí na internetu budu číst knihy, naučím se portugalsky, budu víc chodit mezi lidi a míň na PornHub, konečně rozjedu e-shop s keramickými psy… dosaďte cokoli, co chcete a neděláte nebo nechcete a děláte.
3. ledna. Jste tam, kde jste byli. A zase se o něco víc nenávidíte, protože jste neschopa.
Proč je to tak těžké?
Český rozhlas Vltava v rámci svého pořadu Reflexe: Divadlo! připravil epizodu o stand-up comedy. Slechu se dostalo i našemu triu Stand-up Factory.
Kdybyste měli onálepkovat každou myšlenku, kterou máte, jako užitečnou, nebo neužitečnou, bez kolika myšlenek myslíte, že by vám bylo líp?
David Strejc, IT chlapík, táta, vědomí a autor webu ZdravaSvoboda.cz si mě pozval domů na potlach.
Vzniklo z toho 84 minut povídání o svobodě, škole, reklamě a o tom, jak být víc sám sebou a míň tím, co chtějí ostatní, abyste byli. Hlavně pak ti, kterým na vás nezáleží.
Některé texty trvají na tom, abych je přeložil, a veškerý odpor je marný. Tentokrát mě posedlo video Consciousness Mechanics, jemuž se daří popsat slovy povahu reality, která odpovídá mým zkušenostem ze zážitků změněného vědomí a tomu, jak v současnosti věřím, že skutečnost funguje.
Větřím soumrak sociálních sítí. Lidi si chtějí vybojovat zpátky svou pozornost a přestat zahlcovat hlavu neutuchající lavinou informací.
Karolína Kočí si mě pozvala na kobereček do tureckého sedu, rozmístila kolem mističky s pistáciemi a goji, snad 3 hodiny si se mnou povídala a to nejlepší pak postříhala do jedné hodinky.
Ne každý rozhovor se povede. (Budou i takové a upozorním vás na to, abych vás neokrádal o čas ;) Tenhle se povedl velmi.
Zachumlejte se do postele, nasaďte sluchátka, zavřete oči a ponořte se s námi do svého vnitřního prázdna.