Millennial friendly firma (MILFF)

Pracovní trh zažívá těžké časy. Firmy zoufale potřebují schopné mladé lidi, jenomže pro ně neumějí vytvořit vhodné pracovní podmínky. Ve firemních kulturách se absolutně nedaří zohlednit proměnu lidského mozku a mezilidských vztahů, kterou přinesly poslední dvě dekády. Nároky ani schopnosti nastupující generace mileniálů se nepotkávají s tradičním firemním prostředím, které se formovalo v minulém století. Nabídka tak přestává protínat poptávku. A přijímací pohovory vypadají stále častěji jako dva vyjukané monology. Jako když se pokoušíte koupit si LSD v drogerii.

Budou-li se nůžky nabídky a poptávky nadále rozevírat stávajícím tempem, čeká nás do roku 2030 zhroucení trhu práce.

 
Abychom tomuto katastrofickému scénáři předešli, zavřeli jsme před pěti lety, na podzim 2014, do jedné místnosti experty na user experience ze společnosti Instagram a několik postarších úřednic z Ministerstva práce a sociálních věcí. S tím, že je nepustíme ven, dokud nepřijdou s funkčním konceptem firmy budoucnosti. To se povedlo. A ještě téhož roku jsme bez většího mediálního rozruchu uvedli pilotní podobu této firmy v život.

Naším cílem bylo vytvořit pracovní prostředí šité na míru nastupující generaci mileniálů. Zohledňující jejich návyky a způsoby myšlení a interakce. Prostředí, ve kterém jim bude příjemně a které jim umožní naplno rozvinout jejich potenciál.

A protože po pěti letech testování jsou výsledky mimořádně slibné, přišel čas podělit se s vámi o inovace, které se nám nejvíce osvědčily. Abyste je mohli implementovat i do své firemní kultury a vlákat do svých firemních spárů nevyzpytatelnou rozháranou generaci dnešních absolventů.

Je mi velkou ctí a radostí představit vám to, co věříme, že zachrání trh práce před kolapsem. Představit vám: Millenial friendly firmu neboli MILFF.

 

Pozornost

 
Jak známo, největší Achillovou patou mladých je pozornost. Současný dvacátník udrží pozornost v průměru 4,7 vteřiny. Což je stejně jako akvarijní rybička s Alzheimerem. Po uplynutí tohoto časového intervalu začíná být roztěkaný, začíná kolem sebe kompulzivně fotit, chatovat a lovit Pokémony.

Lámali jsme si hlavu, jakým způsobem takovému člověku zadávat pracovní úkoly. Tak aby ještě během zadávání neodvedl jeho vrtkavou pozornost jiný stimul. První nápad vznikl po konzultaci s architekty. Rozhodli jsme se vzít naše zasedačky, které stejně nikdo nepoužíval, protože dnešní mladí považují za zbytečné účastnit se interakcí, které nemůže nikdo olajkovat. A tyto zasedačky jsme proměnili v tzv. zadavačky. Odstranili jsme veškerý nábytek i ostatní rušivé předměty, až zbyly jen čtyři holé stěny a projektor u stropu. Zaměstnanec měl vejít, u dveří odevzdat do ošatky mobilní telefon, postavit se na značku na zemi a následně si v prostředí bez jakéhokoli rozptylování přečíst ze zdi zadání úkolu, které jsme komprimovali do maximálně devíti slov.

Až praxe nám ukázala, jak naivní hazardéři jsme byli. Lidé se po pár vteřinách bez stimulů začali nekontrolovatelně klepat a pokoušely se o ně panické ataky. Jejich vnitřní démoni, které do té doby drželi v každý bdělý moment na uzdě konstantním lajkováním večeří svých známých, se vyplížily na denní světlo. Dva lidé se s křikem vrhli proti projekci a snažili se s ní manipulovat dlaněmi, jako by to byla dotyková obrazovka. Jeden vyskočil metr do vzduchu, vytrhl ze stropu projektor, namířil ho na sebe a pokoušel se vyfotit selfie. Téměř polovina zaměstnanců hned u dveří, jakmile byli požádáni, aby na minutu odložili telefon, dala výpověď.

Ukázalo se, že snaha omezit mileniálům přístup k technologiím nejenomže nezvyšuje jejich produktivitu, ale je vážnou hrozbou pro jejich duševní zdraví. Nikdy v budoucnu už jsme se proto k podobnému hazardu neodvážili.

Po desítkách dalších experimentů, kterými vás nebudu zatěžovat, se nakonec jako nejefektivnější způsob zadávání úkolů ukázaly soft pornografické hentai animované hudební videoklipy, kterým byli zaměstnanci schopni věnovat pozornost celých devět vteřin a zapamatovat si téměř třetinu zadání.

 

Motivace

 
Dalším znakem mladých je jejich neschopnost setrvat u úkolu dlouhodobějšího rázu. Na vině je rozhašený dopaminergní systém, který je zodpovědný za motivaci. Snímky jejich mozků – které jsme pořídili proti jejich vůli za použití násilí, protože do magnetické rezonance nesmíte s telefonem – ukázaly, že mají zalezlé dopaminové receptory, které se tak brání přetížení a opotřebení neustálou stimulací. Vlevo vidíte mozek člověka narozeného v minulém tisíciletí s normálním dopaminergním systémem. Vpravo mozek člověk narozeného v tomto tisíciletí, s dopaminergním systémem vyšťaveným neustálým používáním technologií.

Dopaminový receptor průměrného mileniála je podrážděn jedenáctkrát za minutu. Každou novou notifikací, každým selfiečkem s dekoltem, každým novým videem dramaticky se ohlížejícího sviště.

Mladý člověk tak jen velmi obtížně nachází důvod pracovat nebo v zásadě usilovat v životě o cokoli, co není na dosah jednoho kliku.

Proč bych měl devět hodin denně ve vašem openspacu namáhat mysl, když můžu dostat šesedát srdíček za to, že si ráno vyfotím müsli?

Proč dlouhé roky budovat manželský svazek, když můžu kdykoli v sekundě nahlédnout do učebny plné svázaných kníkajících japonských školaček?

 
Pokud chce vaše firma zaměstnávat mladé lidi, musíte vzít jejich zhuntovaný dopaminergní systém do hry. Musíte pro ně vytvořit hravé a vzrušující pracovní prostředí, protknuté dopaminovými šplouchanci pokud možno na každém kroku. Sprchovat jim mozek neutuchající okamžitou pozitivní zpětnou vazbu za sebemenší žádoucí úkon.

 
Toho už si naštěstí všimli i největší hráči na poli softwaru. Například Microsoft představil speciální řadu kancelářských nástrojů pro mileniály Microsoft Dopeoffice. Což je slovní hříčka. Dope znamená anglicky droga a zároveň idiot. Dopeoffice je plné vzrušujících nečekaných funkcí, jejichž úkolem je udržet vás v daném softwaru. Jen namátkou… kdykoli v Dopeoffice ve Wordu, dorazíte na konec řádku, odmění vás výbuchem konfet a párty balónky. A zhruba jednou za třicet slov na vás vyskočí koťátko, které má pokaždé jinou pokrývku hlavy. Díky tomuto rozšíření jsou naši zaměstnanci schopni strávit ve Wordu až 6× delší čas než průměrný mileniál, a to celých 90… vteřin.

 
Dále jsme zavedli a silně doporučujeme rozdávat na závěr pracovních porad medaile. Jen pro inspiraci, my předáváme na závěr každé porady například tyto medaile:

Tichá voda břehy mele. Pro ty, kteří si dali telefon na vibrace.

Železná trubka. Každému, kdo vydržel celou poradu nejít na YouTube.

Velmi raritní medaili Okno do duše. Pro toho, kdo vydržel alespoň 2vteřinový oční kontakt.

A nesmí chybět generická medaile Dobře ty! úplně pro každého. Aby se nikdo necítil odstrčeně a chtěl přijít i příště.

 
Dále se nám daří snižovat fluktuaci pomocí trofejí, které udělujeme a které jsou velmi oblíbené. Naši lidé mohou získat trofej Zaměstnanec měsíce, Zaměstnanec týdne, Zaměstnanec dne, Zaměstnanec dopoledne a Zaměstnanec odpoledne.

 
Ale pravděpodobně ta největší překážka v motivaci, před kterou jsme stáli, byl dávno překonaný koncept měsíční mzdy. Ukázalo se, že vidina výplaty kdesi v dáli… desátého příští měsíc, už dnes není pro mladého člověka dostatečně silný motiv k tomu, aby zdvihl oči od telefonu, natož aby přišel do práce. Experimentovali jsme proto s nápady, jak udělat odměnu průběžnější, a řešením se ukázala naše autorská desktopová aplikace Prasátko. Prasátko máte na ploše a – nacházíte-li se u pracovního počítače – v reálném čase vám do Prasátka každou vteřinu prší halíře úměrně vaší hodinové mzdě.

Prasátko mělo fenomenální úspěch. Zvýšilo docházku o 37 % a užuž jsme ho chtěli nabídnout i dalším firmám. Ale bohužel se ukázalo, že má i svoji svinskou stránku. A sice… Prasátko je silně návykové. Proto o něj už projevil zájem i Mark Zuckerberg. Zaměstnanci sice přijdou do práce, ale polovina z nich pustí počítač a přes plochu dál už se nedostanou. A celý boží den stráví osmihodinovým hypnotizovaným civěním na Prasátko. V této pasti uvízla dokonce i většina programátorů, kteří Prasátko sami programovali. Byli jsme proto nuceni najmout nový tým vývojářů, se kterým se nyní snažíme snížit atraktivitu prasečího rozhraní. Aktuálně zkoušíme prasátko, které se méně usmívá a tváří se naopak mírně vyčítavě. A zároveň testujeme nahrazení atraktivní klitoridálně růžové barvy za odstíny šedé.

 

Komunikace

 
Dalším kamenem úrazu mladých je jejich neschopnost komunikovat v offline světě. Komunikace mimo kyberprostor je pro ně náročná z řady důvodů:

 
Nejsou zvyklí bavit se v jednu chvíli jenom s jedním člověkem. Po dvou větách je začne nudit a shánějí se po dalších.

Nedovedou dávat najevo emoce, protože jim kvůli smajlíkům zakrněly mimické svaly. Chtějí-li výjimečně vyjádřit náklonnost, nepoužívají mimiku, proxemiku ani haptiku. Místo toho se dívají do země a rozrušeně drmolí něco, co jsme pracovně nazvali emorseovka. Což pak vypadá třeba následovně: štěňátko, srdíčko, koala, muffin, muffin, hovínko, duch. Někteří sociologové se domnívají, že takto bude za 10 let vypadat standardní vyznání lásky.

Když už se člověk výjimečně osmělí a použije kompletní větu s podmětem a přísudkem, následně má tendenci se zarazit a vyčkávat na nápis Zobrazeno.

V krajních případech dochází až k dvouminutovým záškubům a tikům, kdy se člověk marně pokouší říct GIF.

 
V naší MILFFce jsme proto přemýšleli, nešlo-li by vzít některé komunikační nástroje, na které jsou mladí zvyklí z online světa, a šikovně aplikovat je i v tomhle zastaralém prostoru, kterému říkáme… skutečnost. Aby realita nepřipadala mileniálům tak cizí a ohrožující.

A zjistili jsme, že tento přístup funguje až zázračně.

Pokud vybavíte své HRisty při přijímacích pohovorech aršíky se samolepicími srdíčky a budete je v pravidelných intervalech lepit na tělo uchazeče, zvýšíte o 40 % šanci, že přijde do dalšího kola. Budete-li lepíky soustředit do oblasti pánve, zvýšíte šanci o 90 %.

Ovšem pozor: Pokud se vidíte s uchazečem poprvé, nechte aršíky a pánev zatím odpočívat. Ani na něj hned nemluvte. A rozhodně mu nenarušujte osobní prostor podáním ruky. Místo toho k němu přikročte zhruba na vzdálenost tří metrů a zdvořile ho požádejte o přátelství. Teprve když nereaguje, můžete jít blíž a šťouchnout do něj.

 
Pokud se vaši lidé mají v rámci pracovního výkonu potkávat i s nějakými třetími osobami, stačí, když jim slíbíte, že si např. na schůzce s klientem nemusejí povídat, ale mohou si sednout každý do jiného rohu místnosti a chatovat si spolu. Jejich ochota zúčastnit se schůzky stoupne 7×. Je-li klientovi nad 30 let, osvědčilo se nám situaci zarámovat tak, že je náš zaměstnanec neslyšící. Je-li klientovi pod 30, nemusíte mu nic vysvětlovat. Sám je mileniál, takže zároveň zvyšujete šanci, že i on na schůzku dorazí.

 

Empatie

 
Poslední, co ztěžuje komunikaci v týmech a s čím si upřímně zatím vůbec nevíme rady, je ztráta empatie, která za poslední roky klesla o 40 %. Když se nesetkáváte s lidmi tváří v tvář a nemáte možnost vidět jejich emoční reakce na vaše slova a chování, nechováte k nim víc soucitu než k postavičkám v počítačové hře.

Když jsme se zaměstnanců ptali, jestli by byli ochotni kvůli povýšení několik ze svých kolegů zabít:

7 % odpovědělo: ano
19 % odpovědělo: spíše ano
15 % odpovědělo: to se mi líbí
a 59 % ztratilo pozornost.

A já vám děkuju za tu vaši.

Máme se ještě na co těšit.

 
 
 
 

Tenhle mind-up se mohl stát skutečností
díky podpoře mých famózních patronů.

Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:Patroni. To jsou frajeřiJana Märcová | Lenka Melicharová | Tomáš Kučera | Jan Gruncl | Jan Trávníček | David Švejda | Jiří Boháč | David Zbytovský | Anna Benešová | Ilja Panić | Tereza Ondrušková | Anna Ackermann | Martina Mia Svobodová | Roman Holota | Martin Břeň

Mira Siler | Tomáš Blaho | Filip Mrkvička | Bronek | Jan Klos | Michal Novotný | Josef Dastych | Petra Slobodová | Vít Jurásek | Martin Kalužík | Magdalena Papežová | Michala Tomanová | Michaela Stará | Branislav Trnkócy | Jan Rosenthaler | Zdenek Svoboda | František Löffelmann | Radka Hrotková | Michal Zubáč | Zdeněk Pazourek | Tomáš Král | Dagmar Janoušková | Petr Zrůnek | Tomáš Buček | Natálie Schejbalová | Lukáš Dudek | Šimon Bilina | Barbora Buchalová | Laura Dräxler | Kuba Vichta | Václav Sobota | Michal Zeman | Martin Rada | Ondřej Sika

 

I ty můžeš být jedním z nich a jet v tom s námi.

Staň se patronem Jiřího Charváta.
Získáš přístup k novým videím, mind-upům, přednáškám, slamům, rozhovorům, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.

Přidej se na www.patreon.com/jiricharvat.
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.