Knižní a-ha! momenty 2020

V roce 2020 jsem přelouskal 40 knih. Víc, než bych chtěl, ale co zajímavějšího jste chtěli loni dělat? Když se stanete mými přáteli na GoodReads, můžete mrknout jaké a můžeme se vzájemně intoxikovat svými čtenářskými vkusy. Těchhle 6 pasáží ve mně zůstalo nejhloub.

The School of Life. Small Pleasures

„Světský úspěch je cenou útěchy pro ony štvané nešťastné duše, které přesměrovaly svá raná ponížení a pocit, že nejsou dost dobří, v tzv. ‚úspěchy‘ – které jim nikdy nevynahradí bezpodmínečnou lásku, po které budou hluboko v sobě navždy marně toužit.“

The School of Life. A Job to Love

„Jako děti neanalyzujeme svá potěšení. Ale často právě jen jako děti dovedeme zakoušet intenzivní přímou radost. Pak vstoupíme na pole adolescence, kdy se hravost začne podřizovat hledání společenského úspěchu a nakonec zapadnutí do ekonomiky. Když dorazíme do dospělosti, myšlenka, co by nás skutečně upřímně mohlo těšit, je na našem listu priorit už velmi nízko.

Když zabrousíme do svých dětských vzpomínek, můžeme v nich vypátrat konkrétní činnosti, které nás bavily, když jsme si mohli hrát, jak jsme chtěli. Tímto způsobem si můžeme udělat obrázek, co nám dělá radost, a tedy jaká práce by nás mohla naplňovat. Uspokojující práce v sobě bude v jemných nepřímých, ale klíčových aspektech téměř nevyhnutelně odrážet ozvěny radostí z dětství.“

MERCIER, Hugo; SPERBER, Dan. Záhada rozumu

„Dva hlavní rysy produkce důvodů:

1. Je předpojatá (lidé všeobecně nalézají důvody především na podporu svých předchozích přesvědčení)

a 2. Je lenivá (lidé nezkoumají pečlivě své vlastní důvody).

Kombinace těchto dvou rysů vede osamělého myslitele do zkázy. Když uvažuje, nalézá další a další argumenty na podporu svých názorů, přičemž většinu z nich považuje za dostatečné. Tyto důvody zvyšují jeho sebedůvěru a tlačí ho až do extrémních pozic.“

KABAT-ZINN, Jon. Život samá pohroma

„Nemeditujeme, abychom se něčeho zbavili. Stejně jako nemeditujeme, abychom dosáhli nějakého speciálního stavu či pocitu. Ať už jsme v tuto chvíli v zásadě zdraví, nebo máme smrtelnou nemoc, stejně nevíme, jak dlouho ještě budeme žít. Život se odehrává v okamžicích. Hojivá síla mindfulness spočívá v tom, že žijeme každý z těchto okamžiků tak plně, jak je to možné, přijímáme ho takový, jaký je, a jsme plně otevřeni tomu, co přichází – příštímu okamžiku přítomnosti.“

„Při hlubším zkoumání procesu vlastního myšlení z pohledu klidu a všímavosti možná uvidíte, že velká část vašeho myšlení a emocí se odehrává v rozpoznatelných vzorcích, které jsou hnány nějakým dyskomfortem. Existuje dyskomfort z toho, že nejsme spokojení s přítomností a chceme, aby se stalo něco víc, abychom měli něco dalšího, díky čemu se budeme cítit lépe, úplnější, celistvější. Tento vzorec bychom mohli popsat jako nutkání dostat něco, co chceme, a lpění na tom. Podobně jako opice, která drží banán a nepustí ho, přestože vše, co musí k osvobození z pasti udělat, je banán pustit.

Zkoumáte-li situaci ještě hlouběji, pravděpodobně – ačkoli to asi přiznáte neradi – zjistíte, že pod tím vším jsou impulzy hnané jistou chtivostí, touhou ‚mít víc‘, abyste byli šťastní, jakási chtivost po něčem, co nemáme, a co chceme, abychom se cítili úplní. Možná jsou to peníze, víc peněz, čas, moc, uznání nebo láska, kterou chcete, nebo více jídla, i když už jste jedli. Ať už toužíte po čemkoli, to, že jste hnáni takovými impulzy, naznačuje, že ve skutečnosti nevěříte, že jste celí a že jste už úplní. Snadno se můžete stát otrokem své vlastní chtivosti. To hrozí nám všem.

Pak je tu opačný vzorec, kterému dominují myšlenky a pocity, že nechceme, aby se určité věci staly, nebo chceme, aby se přestaly dít. Jde o touhu zbavit se určitých prvků svého života, o kterých si myslíme, že brání našemu štěstí a spokojenosti. Tyto vzorce myšlení jsou hnané nenávistí, nelibostí, averzí, odmítáním, potřebou zbavit se toho, co nechcete nebo co se vám nelíbí, abyste mohli být šťastní. V tomto případě se stanete zajatcem své averze.

Všímavost přivedená k našemu skutečnému chování nám pomůže uvědomit si, že můžeme být lapeni v naší mysli nebo v našich činech mezi těmito dvěma motivy libosti/chtění (chtivost) a nelibosti/nechtění (averze) – jakkoli jemné a nevědomé mohou být. Občas jsme lapeni natolik, že se naše životy stávají neustálým kolísáním mezi honbou za tím, co se nám líbí, a úprkem před tím, co se nám nelíbí. Takové směřování povede jen k několika okamžikům míru a štěstí. Co víc by také mohlo přinést? Vždy bude nějaký důvod k úzkosti. V kterémkoli okamžiku můžete ztratit něco, co už máte. Nikdy nemusíte dostat to, co chcete. Nebo věc získáte a zjistíte, že nakonec není tím, co jste chtěli. Stále se nemusíte cítit úplní.

Dokud si nedokážete být vědomi činnosti své mysli, ani si nevšimnete, že se to děje. Závoj nevšímavosti, náš starý známý režim autopilota, se postará o to, abychom dál chodili od čerta k ďáblu s pocitem, že nemáme věci pod kontrolou. V podstatě se tak děje kvůli domněnce, že naše štěstí je závislé čistě na tom, zda se nám dostává něčeho, co chceme.

Tento způsob života spotřebovává velké množství naší energie. Také zastírá nevšímavostí tolik z našeho života, že jen zřídka vnímáme, že se právě teď máme v podstatě dobře, že uvnitř nás je možné uprostřed té naprosté pohromy našeho strachu a úzkosti, přímo v tomto okamžiku, najít jádro harmonie. Když se nad tím zamyslíte, kde jinde byste vlastně měli vyrovnanost a pohodu najít?

Jediný způsob, jak se oprostit od celoživotní tyranie svého vlastního myšlenkového procesu, ať už trpíte nadměrnou úzkostí, nebo ne, je spatřit své myšlenky takové, jaké jsou. Rozeznat ta někdy nepatrná – ale většinou ne úplně nepatrná – semínka touhy nebo averze, chamtivosti či nenávisti. Pokud dokážete úspěšně poodstoupit a vidět, že nejste svými myšlenkami a pocity, že jim nemusíte věřit a že se podle nich rozhodně nemusíte chovat, když jasně vidíte, že mnoho z nich je nepřesných, posuzujících a v zásadě chtivých nebo plných averze, pak jste našli klíč k porozumění, proč pociťujete tolik strachu a úzkosti. Zároveň jste nalezli klíč k udržení své rovnováhy.

Strach, panika a úzkost již nebudou neovladatelnými démony. Místo toho je uvidíte jako přirozené mentální stavy, se kterými se dá pracovat a dají se přijmout jako jakékoli jiné. A pak, hleďme, démoni už možná tolik nechodí a tolik neobtěžují. Někdy si všimnete, že už jste je pořádně dlouhou dobu neviděli. Můžete si říkat, kam asi šli nebo zda vůbec kdy existovali. Občas uvidíte trochu kouře, právě dost na to, aby vám připomněl, že v drakově doupěti něco je, že strach je přirozenou součástí života, ale ne něco, čeho byste se měli bát.“

HARARI, Yuval Noah. 21 lekcí pro 21. století

„Kdo chce sám sobě porozumět, musí se vyhýbat Facebooku i svému vnitřnímu příběhu o sobě. Měl by sledovat vnitřní proud svého těla a mysli, aby viděl, jak bezdůvodně a bez kontroly naší vůle myšlenky, pocity a touhy přicházejí a odcházejí – podobně jako vítr foukající tím nebo oním směrem – a podle toho nám cuchající vlasy. Ale my nejsme ani tím větrem, ani změtí myšlenek, pocitů a tužeb, natož oním sterilním příběhem, který později o své zkušenosti vyprávíme. Vlastně tím vším jsme, ale nic z toho neovládáme ani nevlastníme, a proto se s tím nemůžeme ztotožňovat. Neexistuje příběh, který by dokázal odpovědět na otázku, kdo jsem.“

Tady najdete a-ha! momenty z ostatních let >>

Přestože tenhle příspěvek nešel z jejich kapes,
protože nejde o můj autorský počin,
i na čtení mám čas díky podpoře svých famózních patronů.

Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:

The School of Life. Small Pleasures

The School of Life. A Job to Love

MERCIER, Hugo; SPERBER, Dan. Záhada rozumu

KABAT-ZINN, Jon. Život samá pohroma

HARARI, Yuval Noah. 21 lekcí pro 21. století

Related