11 uvědomění ve 2020 | Jiří Charvát

Takhle se (mi) loni 11× rozsvítilo.

Odložením naučeného konceptu ‚já‘ je možné stát se znovu tím, co jsi doopravdy. Vesmírem, který nabyl vědomí a prožívá sám sebe. Fascinovaným, nehodnotícím, lačným, co bude další zvuk, obraz, myšlenka…

‚Já‘ je iluze. Neexistuješ jako oddělená entita. Nemáš svobodnou vůli. Jsi stav, ve kterém se všechno děje. Jenom si všimneš příští věci, které si všimneš. Nic víc dělat nemůžeš. Nic víc dělat nemusíš. Skutečnost je jako miliarda míčků, které do sebe navzájem vrážejí. Lidi nevyjímaje. Není tu žádný konatel. Všechno se samo objevuje ve vědomí na základě předchozích příčin.

Na úrovni zkušenosti existuje pouze vědomí a jeho obsah. Meditační praxe je jednoduše: rozpoznat to. Znovu a znovu.

Jsi stav, ve kterém se každá myšlenka zase rozpustí.

Nejdřív to udělej. Naučíš se to potom.

Svět je syrový proud vjemů bez významu, ve kterém si jako umělecké dílo vytvářím sebe a realitu, ve které chci žít.

–„Každý se tady jenom snaží nějak zabavit. Zaplnit čas.“

–„Jako bys měl prázdnej polštář a cpal do něj peří.“

–s Dr. Filipitchem

Když se vydám na cestu, cesta se přede mnou začne sama objevovat. Všechno odkládám a stávám se zvídavým cancourkem pozornosti.

Metafora zrcadla mi pomáhá lépe pochopit moji situaci (a situaci každého živého organismu) a navodit meditační stav.

Jsem svého druhu zrcadlo. I když se zdá, že moje vlastní hlava něco produkuje, i to jsou jen ozvěny (a případné rekombinace) toho, co se v něm někdy odráželo a zanechalo stopu.

Mysl je jako zrcadlo, které odráží prostředí a je jím neustále proměňováno.

Z téhle perspektivy je snazší pochopit, že nejsem za svýma očima – tam je zrcadlo – ale spíše před nimi. Protože je to právě moje zkušenost, co formuje obsah mojí hlavy.

A zrcadlo si nemůže pomoct. Prostě odráží. Vždy; všechno, co může; samo. Já nemusím/nemůžu nic. Protože ‚já‘ v tomhle procesu vůbec není.

A to je meditační stav. Rozpoznání toho, jak už to je. Nekonání. Jen bytí. Zrcadlem i odráženým.

Celé se to děje samo. Prostě si všimneš toho dalšího, čeho si všimneš. Zvuku, myšlenky, obrazu, ambice… Není tu žádné já, které by něco dělalo. Všechno se samo objevuje ve vědomí na základě předchozích příčin. Nejsi konatel, jsi divák. Přikurtovaný k sedačce v multikině Život.

Nezažil jsem nic divnějšího, zmatenějšího, smutnějšího a legračnějšího než být člověkem.

Tenhle článek se mohl stát skutečností
díky podpoře mých famózních patronů.

Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:

Related