Spisovatel, copywriter, básník, improvizátor, kreslíř nebo scénárista. Bohatý výčet rolí jednoho člověka, který o sobě navíc tvrdí, že neexistuje. Jirka neuhne před trapasem na pódiu nebo ochutnáváním ayahuascy, liány smrti. Jestli máš někdy pocit, že život kolem tebe je divadlo, pomůže ti sundat masku a zabít v sobě autocenzuru.

 
Jakou roli hrajou v našem osobním rozvoji držkopády a neúspěchy?

Mám pocit, že se mi všechno daří. Jediné, co se mi nepovedlo, bylo Mistrovství Evropy ve Slam poetry, kam jsem jel jako mistr ČR. Říkal jsem svůj vtipný text, za zády mi běžel překlad. Belgičani tomu vůbec nerozuměli, mluvil jsem k davu lhostejných obličejů. Do toho jsem dostal ukázkové okno, kdy stojíš na pódiu a půl minuty zarytě mlčíš. Ani to ale nakonec nevnímám jako držkopád – situaci prožiješ a zjistíš, že ani během okna nezemřeš. Když jdeš příště na pódium, bojíš se zas o něco míň.

 
Dokážeš takovou zkušenost zobecnit i pro ty, kteří se na pódium běžně nedostanou?

Věřím, že to ponaučení platí i pro cestu k úspěchu obecně. Vycházet z komfortní zóny je návyk, kterým opouštíš zajetý program „nikdy neriskuj, tvrdě pracuj, jdi do důchodu a umři“. Když tento program záměrně porušuješ, odlišíš se. A odlišit se je základní předpoklad úspěchu. Když zapadneš do řady zmizíš. Jako v Tetrisu.

 
Celý rozhovor TADY.