pamatuj si
milé dítě
že nemáš přístup
k                                                                                                            realitě

to
co vnímáš v tuhle chvíli
každý zvuk i každý obraz
co se dostaví
není

nic

než odraz                                            odraz                                    odraz
tvé nervové soustavy

červená tam venku není
ani tóny, ani věci
ani tahle moje slova
ani lidi
ale přeci
všechno vzniká

zas a znova
v temném tichu tvojí lebky

tvoje máma i tvůj táta
každý dojem, každý soud
každý zisk i každá ztráta
svoboda i každé z pout
každé peklo s nebesama

každý moment od kolébky
od rozbřesku do usnutí
v temném tichu tvojí lebky
dokud žiješ, tě to nutí
prožívat si

sebe
sama

jenže
co jsi vlastně ty?

vraťme se maličko:
sameček se samičkou

táta byl čuně
naléhal, nalehnul
spermie, vajíčko
dělení buněk

morula blastula
gastrula plod
duplo diplom
krysí závod

otevřme tu debatu
kdo jsi
v tomhle schématu?

nevybral sis genom
pohlaví ani počet kilo
všechno se ti jenom
tak ňák…
přihodilo

nevybral sis, jestli budeš génius nebo osel
nevybral sis prostředí
nevybral sis, co se
s tebou bude dít

nevybral sis rodiče
ani jednu z učebnic
nevybral sis do pí*e
vůbec vůbec nic

nevybral sis
jestli tě ten vulgarismus
pohorší anebo ne

nevybral sis, jestli s tebou
tahle báseň pohne nebo nepohne

nevybral sis, jestli přijdeš
na tenhleten
bizár bál

je to dáno

vším
tím
před
tím

tím, co jsi si nevybral

nevybral sis
nebyls a jsi

povstal jsi z prostředí
to prostředí tě uplácalo
jsi šlahoun prostředí
jsi prostředí samo

a přes tohle vlak nejede
jsi dýchající důsledek
nejsi ten, komu můžeš říkat šéfe
jsi cítící
domino efekt

i každá další rozhodnutí
jsou nárazy domina
jestli zítra vstaneš s chutí
nebo se do toho budeš nutit
jestli letos umře Putin
na akutní zánět dutin
jestli půjdeš do kina
už se ví

a jestli k tobě ještě
nedotekla tahle moje písmenka
rozhodni se schvá-álně
jaká bude
tvoje příští

myšlenka

…

nejde to
i když bys rád

nejsi její autor
jsi její adresát

myšlenky ti samy chodí
jak dopisy
a hned za nimi touhy
emoce a akce
a jak je den dlouhý
tropí si
co se jim zachce

a tys myslel
že jsi kapitán na svý lodi
chach! na to máš moc
krátký pádlo

mohlo tě snad napadnout
něco
co tě nenapadlo?

no nic
tak ať tě to ba
buď ničím a vším

páč to není hra
je to film

čili…
nahoď
klídek, kámo

celý se to

děje

samo

Ilustrace Kateřina Čápová. Vyšlo v Pravém domácím časopise 02/2021.

Nyní Pravý domácí čtvrtletník, ve kterém rubrika dál vychází, si můžete předplatit na pravydomaci.cz.

Tenhle text se mohl stát skutečností
díky vaší podpoře na herohero.