Někdy když je mi smutno, čtu si etikety jídla.

Na každé z nich je napsáno: Může obsahovat stopy arašídů.

Na každé.

Tortilly. Mohou obsahovat stopy arašídů. Mléko. Může obsahovat stopy arašídů. Citron. Může obsahovat stopy arašídů.

Jediné, co neobsahuje stopy arašídů, jsou arašídy.

 
 
Jak je to možné? To každý, kdo vyrábí jídlo, u toho žere arašídy?

„Sorry, šéfe. Míchám mlíko. Míchám. Míchám. A najednou… se mi do toho vysypaly arašídy.“

„Už zase? Kolikrát ti mám říkat, že nechci vidět na pracovišti žádný arašídy?!“

 
 
Nebo snad existuje nějaký zlý arašídový skřítek? Zlý rarášek. Arášek! A je to zapřísáhlý darwinista, který se snaží spáchat genocidu všech alergických dětí. Každou noc vylézá z podzemí s pytlem podzemnice. Obíhá sklady a rozhazuje arašídy: „Chacha-cha-há! (…) Áh. Sakra. Došly mi arašídy. Ještěže tady mám… jiné skořápkové plody!“

A co když není zlý? Co když je hodný a má pravdu? Protože upřímně… jestli vás zabije oříšek, možná byste se neměli množit. Tohle v genofondu fakt nepotřebujeme. Jestli by opravdu nebylo lepší postavit všechny tyhlety lidi ke zdi a… dát každýmu tatranku.

 
 
A k čemu vůbec ty etikety jsou, když se úplně základní látky, které naše tělo potřebuje ke svému normálnímu fungování, jmenují jako něco, čeho byste se báli dotknout? Nedejbože to sníst!

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny?! To zní jako něco, co mě umastí, poleptá a moc se z toho nenajím.

Proč to nenazvou tak, abych poznal, že to mám jíst? Třeba… ňami ňami. Nebo šupdobříška. Aby se lidi mohli zorientovat. Dneska když chce člověk zjistit, jestli může něco sníst, musí si vyhradit půl dne, vzít si encyklopedii, seznam éček, lupu, kalorické tabulky, kalkulačku a Mendělejevovu tabulku prvků.

 
 
Omega-3 nenasycené mastné kyseliny. To zní jak útok z vesmíru!

„Pane prezidente! Pane prezidente! Poplach! Útočí na nás z kvadrantu Omega-3. Naše ochranné skafandry proti nim nic nezmůžou. Jsou to nenasycené mastné kyseliny!“

„Jak moc je to vážné, generále?“

„Hodně! Jsou hrozně nenasycené! Kompletně rozleptali obyvatelstvo jižního Manhattanu a pokračují na sever. Kromě rozpuštěných těl po sobě nezanechávají žádné stopy.“

„Opravdu žádné?“

„Jenom… stopy arašídů.“

 
 
 
 
Ilustrace Kateřina Čápová. Vyšlo v Pravém domácím časopise 08/2020.

Nyní Pravý domácí čtvrtletník, ve kterém rubrika dál vychází, si můžete předplatit na pravydomaci.cz.

Tenhle text se mohl stát skutečností
díky vaší podpoře na herohero.