Za slova #12: 19 uvědomění ve 2019

1. Nejsi sám sám.

2. Jestli znáš někoho normálního, tak ho neznáš.

3. Není žádné „až“. Tohle už je ono.

4. Problém se skutečností je, že je taková, jaká věříš, že je. A proto není skutečná.

5. Aby nebyl svět jen změť neustále se valících vjemů, obrazů a myšlenek, vyprávíš sám sobě příběh. Příběh o tom, kdo jsi, kdo jsou ostatní a co se to děje. Příběh zcela smyšlený, zcela soukromý, nepřístupný nikomu jinému kromě tebe.

6. Celý život neděláš nic jiného, než že se propadáš z momentu do momentu. Nic jiného neděláš. Nic jiného nemáš. Existuje jen vnímání a prožívání právě TEĎ.

Nemáš dokonce ani život. Ten vzniká teprve v hlavě – v jazyce – ve chvíli, kdy o něm začneš přemýšlet. Ve chvíli, kdy přestaneš, mizí.

Život neexistuje. Existuje jen přemýšlení o životě.

Není možné vést dobrý život. Je možné vést jen dobré přemýšlení o životě.

7. Mysl si dokáže v každém okamžiku myslet jen jednu myšlenku.

Tahle myšlenka = tvoje skutečnost.

Tvůj život není nic jiného než šňůrka těchhle myšlenek, navlečených jedna za druhou.

8. To, co vidíš, není skutečnost. Je to odraz tvojí nervové soustavy. Zvuky, barvy, slova, lidi, soudy, minulost, budoucnost, TY, všechno vzniká ve tvém mozku. Nemáš přístup k realitě. Vše, co vnímáš, je jen tvůj odraz. Celý život v každém okamžiku prožíváš jenom sám sebe.

9. Mozek je dobrý sluha, ale špatný pán.

10. Co je smysl života?

Záleží, co zrovna děláš.

Když jíš, TOHLE sousto. Když píšeš, TOHLE slovo. Když maluješ, TENHLE tah. Když kopuluješ, TENHLE pánevní výpad. Když dýcháš, TENHLE nádech.

To je celé.

11. Ve světě, který nemá žádný jiný smysl, než který mu dáme, jsme každý nucen vymyslet si sebe sama.

12. Tohle celé je rafinovaná iluze vytvářená tvojí myslí. Existuje JEN přítomný okamžik. Vše ostatní je tvá čistě soukromá skládačka obrazu světa poskládaná tvojí myslí. A není reálná. Každý máme svou. Je to nezbytně deformovaná stavebnice, kterou si stavíš z DOJMU ze své privátní nitky nepřetržitého proudu minulých okamžiků, které už nejsou, a z očekávání budoucích okamžiků, které nikdy nebyly.

Všímavost je o schopnosti vracet se k tomuto uvědomění. Jakmile si uvědomíš a budeš schopen uvědomovat si na denní bázi, že přesně takhle tvá mysl – a tvá skutečnost – fungují, přestaneš je brát tak vážně a dovedeš se stále častěji vracet na jediné místo, kde je možné být klidný a spokojený: do teď.

13. Skutečnost je jenom místo, kam chodím na procházku.

14. Přítomný okamžik je plný. Plný prázdnoty. Proto se ho mysl tak děsí. Nechce přestat existovat. Ale jakmile v něm dovedeš spočinout, zjistíš, že neexistuje trvalejší zdroj spokojenosti. Všechny ostatní se časem vyčerpají. Jen přítomné nic je vždy k mání. Stačí se zastavit. Tohle znamená najít půdu pod nohama. Smířit se s tím, že žádná není.

15. Víš, co je na všem skvělý? Že na tom záleží daleko daleko míň, než si myslíš.

16. Není možné být celý život šťastný. Ale je možné být většinu života soustředěný. A to je druhá nejlepší věc.

Když se s upřímnou zvědavostí zajímáš o přítomný moment, soustředění přijde přirozeně. Nestojí námahu. Nuda je jen nedostatečná pozornost.

Navíc zjistíš, že právě tohle je stav, ve kterém chceš strávit život. Bez zbytečných štěbetajících myšlenek, které tě vlečou pryč z přítomnosti.

Někdo se tomuhle stavu snaží zoufale přiblížit z druhé strany: krátkými sekvencemi blaženého soustředění na něco nového, úlevným transem způsobeným neustálým přísunem nových vjemů. A pak bez nich nemůže být. Vzniká závislost.

Jenže když začneš pěstovat OPRAVDOVOU pozornost, zjistíš, že KAŽDÝ moment je nový a fascinující sám o sobě. I bez jakéhokoli vnějšího stimulu. Když se naučíš soustředit bez nutnosti vnějších podnětů, máš vyhráno. A dovedeš to pak uplatnit všude.

Tvoje soustředění získá nevyčerpávající lehkost a trvalou kvalitu. Bude to tvůj stav bytí. Teď. Tady. Soustředěný.

17. Můžeš se rozhodnout, jaká bude tvoje příští myšlenka?
Tak jak bys mohl mít svobodnou vůli, ty ťunťo?

18. Choď si do marnosti pro lehkost.

19. Umřeš. Brzo. Tak čeho se bojíš? Není tu co ztratit. Není tu co získat. Je to jen hra, která nejde vyhrát. A jsi na tahu.

Vyšlo v Pravém domácím časopise 12/2019. Ilustrace Kateřina Čápová.

Nyní Pravý domácí čtvrtletník, ve kterém rubrika dál vychází, si můžete předplatit na pravydomaci.cz.

Přestože tenhle příspěvek nešel jejich kapes,
protože jde o text, který se už v kyberprostoru před lety objevil,
i na psaní mám čas díky podpoře svých famózních patronů:

Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:

Related