Za slova #3: Tyjátr Život

Začalo to potleskem. O tvůj zadek.

Rozhrnuls stydkou oponu a vykoukl z backstage do záře reflektorů.

–„Tak co jste si pro nás připravil?“ –„Buuááááááááhhh!“

Vyfásls postavu a dva scenáristy.

A od té doby to jede.

Život. Ohromná divadelní hra, která nejde stopnout.

V zajetí příběhů

Bloudíme kulisami nekonečně složitého jeviště. A v zoufalé snaze se zorientovat si vyprávíme příběhy.

Příběhy, kdo jsme.

Všichni jsme boží děti.

Všichni jsme jedno vědomí.

Všichni jsme sexem puzení primáti na roztočené kouli levitující ve vzduchoprázdnu.

Příběhy, o co tady kurva jde.

Choď do práce. Vydělávej peníze. Utrácej je. A budeš šťastný.

Najdi si jednoho partnera na celý život a už nikdy nespi s nikým jiným. Mějte děti. A budeš šťastný.

Hraj si. Tvoř. Sdílej. Pomáhej. A budeš šťastný.

Přestaň chtít být šťastný a budeš šťastný.

Už zase chceš být šťastný? Proč myslíš pořád jenom na sebe? Dej ségře taky líznout.

Nikdo tě nezná

Vrážíme do sebe. Zároveň herci, zároveň publikum. Vždycky v hlavní roli, vždycky v první řadě.

Převlékáme masky a kostýmy. Hromadíme rekvizity. Skáčeme z role do role.

A nikdy se nepoznáme.

Máme jen dojmy.

Pro každého jsi jen postava v reflektoru jeho pozornosti. A vidí, co chce vidět.

Máma se na tebe dívá a vidí někoho jiného.

Člověk, co o tebe tře svoje genitálie, vidí někoho jiného.

Týpek, kterého jsi vyhodil z kupé, protože máš rezervaci, vidí někoho jiného.

Ty se na sebe díváš a vidíš někoho jiného.

Jsi tisíce postav v tisících očích. A v každých jiná.

Takže co jsi doopravdy?

A co je to doopravdy?

Co je za tím?

Co je herec bez postavy?

Co před spaním kouká do stropu, když ležíš v posteli s rukama na peřině?

Show must go on

Zkus říct: „Seru na to,“ sundat si kostým a jít na cigáro.

Zkus zakřičet: „STOP! STOOOP!“

Nic.

Pořád to jede.

Příběh vedle příběhu.

A kterému uvěříš, ten si prožiješ.

A když je strhneš, najednou… tu není nic.

Nic, čeho se chytit.

–„Tak co jste si pro nás připravil?“ –„Buuááááááááhhh!“

Budík.

Další dějství.

Tak běž.

Napudrovat.

Úsměv.

Ať tleskaj i na konci.

Vyšlo v Pravém domácím časopise 03/2019. Ilustrace Kateřina Čápová.

Nyní Pravý domácí čtvrtletník, ve kterém rubrika dál vychází, si můžete předplatit na pravydomaci.cz.

Tenhle článek se mohl stát skutečností díky Pravému domácímu
i podpoře mých famózních patronů.

Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:

V zajetí příběhů

Nikdo tě nezná

Show must go on

Related