Naděje umírá 3. ledna

 
Leden je pro duševní zdraví jeden z těch náročnějších měsíců. Nejenže je venku větší tma a zima než v srdci Andreje Babiše, ale co je horší: s příchodem ledna se pravidelně láme nejenom rok, ale taky něco hlubokého křehkého v nás.

Znáte to.

1. ledna: Tak ode dneška! Jo! Budu brzo vstávat a chodit brzo spát. Budu cvičit. Nebudu číst Facebook, ale knihy. Nebudu jíst bůčky, ale klíčky. Před spaním se budu dívat na hvězdy místo na pornohvězdy. Naučím se portugalsky a konečně rozjedu ten e-shop s keramickými psy. (Dosaďte si jakoukoli bláhovost, kterou chcete a neděláte nebo nechcete a děláte.)

3. ledna: Ve 3 ráno vylizujete kastrol se šípkovou omáčkou u freevideo.cz a máte problematický sebevztah.

Z nějakého důvodu jste uvěřili, že když se změnil letopočet, změnili jste se i vy. Nechali jste se nachytat. Už počtyřicáté.

Ale nemá cenu se za to na sebe zlobit. Za to, že jste se pořád nepoučili, nemůže hloupost. Může za to naděje.

Kdyby chtěl někdo pochopit lidský život v kostce, ale nechtěl by tím ztrácet 70 let, stačilo by prožít si 1.–3. ledna.

Ale nemalujme čerta na zeď. Pořád je tu 1. ledna 2022!

Stand-up komik v pandemii

 
Ale stejně to do nás valej. Všude. Kam se hneme. Ukaž, co v tobě je. Následuj svoje sny.

Já pro vás mám lepší radu, která vám změní život: Nenásledujte svoje sny.

Zaprvé: Nestojí to za to. Já jsem to udělal, a jsem furt nešťastnej.

Jsem stand-up komik v pandemii. To nechceš. To je ta nejhorší kombinace.

Teď jsem si chtěl vzít hypotéku. Jenomže banky už mají uměleckou činnost na seznamu zakázaných činností.

Takže jsem přišel do banky. Tam se mě ptají: „Co děláte?“

„Jsem stand-up komik.“

„A co byste rád?“

„Potřebuju pučit 3 miliony.“

„Cha-ha-cha-ha-hah! Jste fakt dobrej!“

Kosmonauti & popeláři

 
A zadruhé: Jak by to tady vypadalo, kdyby všichni následovali svoje sny?

Když se zeptáte dětí: „Čím chceš být, až vyrosteš?“ půlka chce být kosmonaut, půlka popelář. Dokážete si představit společnost, kde všichni následují svoje sny?

Obloha… není vidět. Všude tři prdele kosmonautů.

Na Měsíci… zácpa.

„Je to malý krok pro člověka–“

„Kámo, fronta začíná tam.“

Na Měsíc se čeká měsíc. A je úplně rozjebanej vlaječkama. V noci to vypadá, že na obloze svítí koronavirus.

A na Zemi… žijou jenom popeláři. A nemají do čeho píchnout. Protože nemají dost kupní síly na to, aby vůbec produkovali nějaké odpadky. Ani není co koupit a od koho.

Ulicema se potulujou oranžový hloučky vyhublejch frustrovanejch popelářů.

„Kámo, já už jsem půl roku neviděl žádnej odpadek.“

„Já vim,“ zoufale rozhodí rukama. „Možná jsme měli bejt radši kosmonauti.“

Ilustrace Kateřina Čápová. Vyšlo v Pravém domácím časopise 01/2021.

Nyní Pravý domácí čtvrtletník, ve kterém rubrika dál vychází, si můžete předplatit na pravydomaci.cz.

Tenhle text se mohl stát skutečností
díky vaší podpoře na herohero.