Vymysli si sám sebe. Neuroplasticita už zařídí zbytek. Velký 4dílný rozhovor pro Celostní medicínu

Jiří Hamerský z CelostníMedicína.cz se mnou spáchal velký 4dílný rozhovor. Dozvíte se: Jak zůstat zvědaví a hraví. Jak tvořit a dostávat se do flow. Jak dělat humor. Jak meditovat. Co jíst. A především, jak si vymyslet svého avatara, abyste to tady mohli odehrát s postavičkou, ve které je vám dobře.

Velký exkluzivní rozhovor s Jiřím Charvátem pro Celostní medicínu je tady! Stand-up komik, básník, spisovatel a moderátor Jiří Charvát je dvojnásobným mistrem České republiky ve Slam poetry a jeho blog byl v roce 2017 nominován na cenu Magnesia Litera. Jiří se vyjadřuje i k tématům osobního rozvoje a začíná být u nás čím dál populárnější.

–„Tykání, nebo vykání?“ –„Tykání,“ vypálil Jiří velmi spontánně – ostatně tak, jak má ve zvyku. A náš rozhovor mohl začít.

Jiří, za Tvé velké přednosti pokládám otevřenost, flexibilitu a hravost. Jak to děláš, že jsi ochotný každé ráno nebo snad i každý okamžik vytvářet svůj život nově, od znova?

Nevím, jestli je to ochota. Spíš je to něco, čeho jsem si všimnul. Každý okamžik je úplně nový. Když si ráno sedám k meditaci, mysl by hádala, že to bude to samé jako včera. Týpek se zavřenýma očima sedí na polštáři. Ale když jsi opravdu pozorný, vidíš, že je to jiné nejen každý den (jiná nálada, jiné myšlenky, jiné zvuky…), ale i z vteřiny na vteřinu. Když si opravdu všímáš, každá vteřina je nová. Řekl bych, že je to zvyk si všímat.

Zjistil jsem, že když chce být člověk tvůrčí, je to ta nejúčinnější taktika. Nepředpokládat, ale všímat si, co přichází. A to nejen při improvizaci, ale i při tvůrčí činnosti, kterou je potřeba vysedět. Knížku nenapíšeš tak, že ji předpokládáš. Musíš si sednout, všímat si okamžik za okamžikem, co se ti děje v hlavě, a pochytat to do písmen.

Někdy se tomuhle životnímu a tvůrčímu přístupu říká mysl začátečníka. Nastavíš si nějaký rámec, ale pak už si jen všímáš a necháš se to dít. Proto dovede být hodina ve Wordu zábavnější než hodina na Facebooku. Ani ve Wordu totiž nevíš, co bude.

Proč jako dospělí už nejsme obvykle tak zvědaví?

Prvním důvodem je škola. V té jsme si spojili učení se něčeho nového se stresem a ohrožením vlastní sebehodnoty. Když se člověk učí něco nového, tak mu to nejdřív nejde a dělá chyby. To dá rozum. Právě to je podstatou učícího procesu. Zkoušíte, selháváte, optimalizujete. Škola v nás zakořenila strach z chyby. Za chybu je stupeň dolů, posměch spolužáků a pokárání od rodičů. Proto pro nás může být dokonce i jenom dozvídání se nových věcí nepříjemné. Když si čtu něco z oboru, který mi není blízký, cítím v sobě nekomfort, protože tomu úplně nerozumím. Automaticky mi naskakuje, že jsem hloupý, nedostatečný. Je pro mě daleko příjemnější číst si o něčem, v čem už jsem zběhlý. Takhle se držím ve své komfortní bublině toho, co už vím, místo abych byl zvědavý, co všechno tam venku ještě je.

Druhým důvodem je podle mě to, že aby se člověk nezbláznil, musí si z chaosu světa vytvořit nějaký svůj řád. Tenhle řád je čistě jeho výtvorem, ačkoli ho považuje za realitu danou zvenku. Člověk potřebuje vědět, jak to je, protože v nejistotě a nesmyslnosti trpí. Když už si nějak poskládal, jak to je, nechce si to za žádnou cenu nechat měnit/bořit, protože to ho vrhá zpátky do muk nejistoty. Proto ten zásadní důvod, proč nejsme zvědaví je: strach. Že bychom se dozvěděli něco, kvůli čemu bychom si museli zase pracně přeskládávat svět. Jenže právě tohle neustálé přeskládávání je život. Poznávání. Zkoušení nového. Zahazování toho, co už nefunguje.

Pokračování 1. části rozhovoru je TADY.

Přestože tenhle příspěvek nešel z jejich kapes,
jelikož nejde o můj autorský počin,
i po rozhovorech můžu pobíhat díky podpoře svých famózních patronů.

I ty můžeš být jedním z nich a jet v tom s námi.

Staň se patronem Jiřího Charváta.
Získáš přístup k novým videím, mind-upům, přednáškám, slamům, rozhovorům, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.

Přidej se na www.patreon.com/jiricharvat.
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.

Related