Věci mojí ženy | Jiří Charvát

Těžký život minimalisty

Já jsem minimalista. Já mám třeba jenom třicet věcí. Jenom ty základní. Mobil, propisku, kartáček, antidepresiva. Jenom nezbytnosti. Protože věřím, že pořádek v bytě rovná se pořádek v hlavě.

Bohužel tomu jenom věřím. Nemůžu si to úplně… ověřit v praxi. Protože moje žena má TŘI PRDELE A OSM KAMIONŮ věcí. My se tím brodíme. Občas to někoho zavalí. Pak je nezvěstnej. A každej den toho přibejvá víc a víc.

Na vlasy

S většinou z těch věcí jsem se smířil. Jo, noční krém, denní krém, ranní krém, večerní krém, podvečerní krém, dopolední, polední, odpolední krém. Dobrý.

Barva na vlasy, lak na vlasy, maska na vlasy, gel na vlasy, vosk na vlasy, lesk na vlasy, sérum na vlasy, balzám na vlasy, tonikum na vlasy, suchý šampon na vlasy, mokrý šampon na vlasy, tónovací sprej na vlasy, hydratační sprej na vlasy, stylingový krém na vlasy, kondicionér, horkovzdušný kartáč na vlasy, žehlička na vlasy, minižehlička na vlasy, krepovačka na vlasy, ionizační fén na vlasy, kónická kulma na vlasy, arganový olej na vlasy, kyselina hyanuro… hyaru… hyralunolononová na vlasy.

Já to nebudu vyjmenovávat celý. A pozor – vlasy… jsou jenom jedna část mojí ženy. A všechny ostatní partie vyžadujou přinejmenším stejně velkou péči.

Bez který by moje žena podle mě se na místě rozpadla. Bchhhh! O dlaždičky v koupelně by se rozprskla.

Ale pak… nečekaně by se její kapičky začaly stejkat jako v Terminátorovi dvojce s kapičkama kyseliny hyanurolonovonový. Zase by vyrostly do humanoidní siluety a šly by… si koupit něco na vlasy.

Já mám hřeben. A nepoužívám ho. Protože ho nemůžu najít.

Mističky s kamínkama

Ale jak říkám, všechny tyhlety holčičiny jsem nějak přijal. Prostě… svíčky, polštářky, ubrousky, lapače snů. Mističky s kamínkama. Hrníčky s korálkama. Dekorativní aromatický vlhčený hydratační hypoalergenní antibakteriální antistresový… vložky. Prostě oukej, holky jsou holky. Maj rádi píčoviny. Pánbůh to tak chtěl.

Věci, co neexistujou

Ale poslední dobou já mám pocit, že se u nás doma otevřela nějaká brána do pekel. Do nějaký alternativní e-shopový dimenze. Protože u nás doma se začínaj objevovat věci, který podle mě… neexistujou.

Závaží na záclony. Aby nevlály.

Chladicí podložka… pod kočku. Ne pod myš. Pod kočku. Aby… nevim. Nevim proč.

Bezpečná zelenina

Nebo teď před čtrnácti dněma žena vybaluje nákup. Vytáhne takovou kulatou placatou průhlednou věc.

Říkám: „Co to je?“

A moje žena, bez mrknutí oka: „Kondom na okurku.“

„Mm… Na co potřebuje okurka kondom? Aby… se jí nevysypaly semínka do nektarinky?“

„Si blbej. Aby neoschnul konec.“

„No… tak se vždycky ten kousíček jenom odkrojí.“

„Ale to je škoda.“ Vytahuje to samý ještě jednou, ale větší.

Říkám: „Co to je?“

„Kondom na kedluben.“

Takže teď u nás každá zelenina má svůj vlastní osobní prezervativ. Nejmenší kondomíček má jarní cibulka a největší kondomiště má máslová dýně. Máslová dýně je takovej Dalibor Janda naší lednice.

My máme víc kondomů v lednici než v nočním stolku. V naší lednici to vypadá, jako kdyby dodávka Rohlíku nabourala do backstage Lunetiků v dobách největší slávy.

Takže já teď než můžu sníst zeleninu, musím z ní nejdřív sundat kondom. Teď mám samozřejmě tendenci ho hnedka vyhodit. Protože co jste naučený udělat po tom, co sundáte kondom? Uděláte uzel, jdete do koše, tam ho přikryjete pribiňáčkem, aby ho děti neviděly. Neschováte si ho mezi plastový dózy na příště. Takže to jsem se musel přeučit. Jenomže teď se mi zase stává, že po sexu jdu automaticky do lednice a hledám jarní cibulku.

Náčiní na vaření

Nebo věci na vaření. Co potřebujete na vaření? Moje babička měla nůž, prkýnko, vařečku a hrnec. A s těmahle čtyřma věcma si vystačila celej život. Úplně ve všem. Nejenom že nám s nima uvařila úplně všechno. Ale zároveň tím krmila i zabíjela slepice, stahovala králíky, vychovala děti, vnoučata a pravnoučata a ubránila se vojskům Varšavské smlouvy.

No jo. Jenomže kdyby se dneska provalilo, že k životu stačí jenom nůž, prkýnko, vařečka a hrnec, tak se zhroutí kapitalismus.

Takže Tescoma – aby ho zachránila – zavřela do zasedačky tým kreativců, který dostávaj pravidelný dávky halucinogenů, aby každej tejden vymysleli 15 novejch kuchyňskejch potřeb. Proč? Abyste nikdy nemohli dosáhnout pocitu, že máte vybavenou kuchyň.

Takže dneska otevřu linku a tam: odpeckovávač avokáda, kráječ na vejce, spiralizér na okurku, louskáček pistácií, odstraňovač stonků z jahod, separátor žloutku a bílku, čistič banánů od vláken, digitální měřič zralosti melounů. Takovejma číčovinama se prohrabuju, abych našel lžíci!

Nebo nebo… vakuový sáček na skladování vakuových sáčků. To už není kuchyň, to je Inception!

Spací potřeby

Nebo… kategorie sama pro sebe. Spací potřeby. Ne psací. Spací. Moje žena si přečetla článek: „Spíte dobře? 10 chyb, které děláte, když spíte“. Já jsem si doteď myslel, že když spim, je to jediná doba, kdy nemůžu nic posrat. (Závažné zavrtění hlavou.) Moje žena z toho článku zjistila, že vlastně ještě vůbec nikdy nespala. Že to, co až doteď pokládala za spánek, byl jenom jakejsi… neuspokojivej nepodařenej primitivní stav bezvědomí.

Takže teď máme inteligentní matraci. Na kterou jsme si museli vzít hypotéku. Ta má pět vrstev a patnáct zón. Některý jsou tvrdší, některý jsou měkčí. Což by oukej možná dávalo smysl pro někoho, kdo spí svědomitě jako Tutanchamon s ALS, s rukama podél těla jak igráček.

Ale já nespim takhle, že jo? Protože svět se řítí do záhuby. Takže já se převaluju, kopu, potím se, křičim. Já se za noc otočím víckrát než řízek v trojobalu. Zatímco moje žena tráví většinu noci diagonálně přes celou postel v pozici, který osobně přezdívám „Nevidomý sysel dobývá vesmír“. (Předvádí). „Je to malý krok pro sysla. Ale velký krok pro syselstvo.“

Takže tu super-měkkou zónu, která má bejt celou noc pod hlavou, mám v jednu ráno pod ramenem, ve tři v rozkroku a v pět pod palcem u nohy. Takže já nevim. Já myslím, že tělo je spíš zmatený. Je to, jako kdybyste měli auto s vyhřejvanejma sedačkama, který se náhodně přepínaj mezi různejma částma auta.

Pak samozřejmě maska na spaní. Protože vestavěná maska – aka víčka – už nefrčej. A vůbec… maska na spaní. Co to je? To je jak… čelenka na čůrání nebo nákrčník na krkání. Tyhle činnosti dělá vaše tělo samo od sebe. Na to nepotřebujete příslušenství. Suspenzor na mrkání.

Moč do zásuvky

Nebo teďka v úterý žena: „Naše kočka je taková nesvá.“

A já: „Jak se to pozná?“

„No, že mňouká.“

„Jako… že kočka mňouká, mi nepřijde zas tak znepokojivý. Víc bych řešil, kdyby třeba kokrhala.“

„Ne, fakt je nervózní. Podívej se na ní.“

„Tak jestli není rozrušená z toho, že je vychlazená a dostává granule z prezervativu?“

„Ne ne. To je tím, že se tady necítí jako doma. Takže jsem koupila… kočičí difuzér.“

Pokud nevíte, co to je kočičí difuzér, tak… vám závidim. Kočičí difuzér je taková lahvička do zásuvky s vůní. Která nevoní. Protože jsou to feromony z kočky. Díky kterejm se u vás kočce víc líbí. Jestli jsem to dobře pochopil, tak jsme si za tisícovku koupili kočičí chcánky do elektriky.

Je teda pravda, abych ženě nekřivdil – kočka přestala mňoukat. Začala kašlat.

Tak jako já na minimalismus.

Tento příspěvek se mohl stát skutečností
díky podpoře mých famózních patronů.

Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:

Patroni. To jsou frajeři