Chladnou hlavu #20: Dvacet

Zabloudil jsem do sekce dámských hygienických vložek.

Sakra, jak to? Myslel jsem, že cesta ke kase vede podél příklepových vrtaček, skrz dudlíky a pak u avokád prudce doprava. Přitom už počtvrté míjím krabici neustále týchž tampónů, které se vám dokonale přizpůsobí, a zvuky markování jsem nezaslechl ani z dálky.

Přece se nebudu ptát na cestu v hypermarketu. Jsem snad normální.

A dál?

autista mi nakreslil kostrbatý souhvězdí

–„Už zase fňukáte. Proč si myslíte, že to někoho zajímá? Spousta lidí fňuká a ti nikoho nezajímají.“

 

–„Ani mě ne. Protože to jsou amatéři. Já fňukám cynicky a rýmovaně, s předstíraným nadhledem, který by třeba mohl někomu dát sílu. Navíc myslím, že jsem ty sloky tentokrát fakt hezky rozházel. Dokonce jsou tam dva vulgarismy.“

 

–„Vy poezii skutečně rozumíte, že?“

 

–„Ano.“

A dál?