Odloupával jsem kousky korodujícího zábradlí a snažil se trefit plivancem chlapa, co se dole na trávníku proháněl na motorové sekačce. Vedle mě seděl na hromadě novin spolužák Libor, dloubal se v oku a dokuřoval jointa.

„Jak to, že vy máte balkón, a my za stejnou cenu jenom okno, který nejde v létě otevřít a v zimě zavřít?“ zamračil jsem se.

„Ty vado!“ zašeptal Libor. „Cejtim se jako tygřice a potřebuju čůrat!“ odložil jointa na beton a odběhl.

A dál? →

Vykřikl jsem, upustil bílý jogurt, zakryl si genitálie a zacouval zpátky do pokoje.

„Někdo tam je! Vstávej! Někdo tam je!“

„Čože?“ Oľga se posadila na posteli a nahmatala lampičku.

„V chodbičce! U ledničky se… tam u ledničky… válí se tam tělo!“ byl jsem nahý a rozrušeně přeskakoval z nohy na nohu.

A dál? →

„Doufám, že nám ji představíš dřív, než bude v jiným stavu,” zašermoval táta půlkou celozrnného rohlíku.

Pane Bože… Přednáška.

„No moc nekoulej vočima, mladej. Jestli je tak náchylná jako tvoje máma…” namířil na svou družku lžíci gulášové polévky, „kolem tý jenom prošly trenky, a narodil ses ty.”

A dál? →