„Co jsem ti říkala, Miško? Nestůj s těma kulkama tak blízko mikrovlnky,“ okřikla mě maminka, když jsem si ohříval kus kuřecího řízku. „Budeš neplodnej a kdo ví co ještě,“ pokynula významně k tátově fotografii na polici. Podrážděně jsem se nadechl a vydechl a udělal krok vzad.

Nikdy jsem tu o svém otci nemluvil.

Byl to trochu záměr. Chtěl jsem, aby byly tyhle historky zábava. Jak to mají lidi rádi.

Ale kdy jindy potemnět, když ne na Vánoce?

A dál? →

Postával jsem na Andělu a sledoval obrýleného plešatějícího týpka pod plastikou obřího trdelníku, jak sugestivně prská na mikrofon: „Ježíš tě miluje! Miluje tě!“ tykal neadresně do spěchajícího davu obtěžkaného nákupními taškami. „Ježíš tě zná! Ví o tobě všechno. A přesto tě miluje!“

Pecka. Ukousl jsem další sousto langoše se sýrem a kečupem.

A dál? →

Ještě minulý týden jsem ze své židle na Sylvu dobře viděl. Od Mikuláše jí zpoza monitoru čouhá jenom šošolka.

Kdykoli jdu kolem jejího stolu, začne současně pít, telefonovat a skartovat.

Když jsme do sebe narazili v kuchyňce, zpanikařila, strčila hlavu do lednice a snažila se za sebou zavřít.

A dál? →

„Sorry, kámo, nedorazim. Metro mi přiskříplo vocas. Zadní půlka čerta odjela do Depa Hostivař.“

„Si děláš prdel,“ hlesl jsem přes vatový plnovous.

„Nedělám. Ale trochu mi kouká,“ přiznal Pixel.

A dál? →

Nenalíčená Sylva v teplácích a flanelové košili ležela rozvalená ve fatboyi vedle kopírky, cucala třicátý trojúhelníček taveného sýra a zapíjela to krabicovým vínem.

„Nechceš si vzít radši dovolenou?“ podíval jsem se na ni empaticky.

A dál? →

„Nemyslím, že je úplně dobrý nápad tisknout reklamu na cigarety na školní aktovky,“ jednou rukou jsem po paměti mačkal tlačítko do našeho patra, ve druhé jsem držel mobil, kafe a brašnu s notebookem.

Šesté podlaží.

„Chápu, že chcete podchytit svoji cílovku co nejdřííííííííí…“ vykročil jsem ze dveří, zakopl o šňůru barevných žároviček a parakotoulem přistál pod stromečkem v hromadě plyšových sobů a prázdných dárkových krabic.

A dál? →