Přelomová studie vědců z helsinského Institutu pro duševní zdraví definitivně prokázala, že aby člověk mohl být šťastný, musí se nejprve zbláznit.
Ze stovek časosběrných pozorování, tisíců testů osobnosti a hloubkových rozhovorů vyplývá, že to zdaleka nejdepresivnější, co se vám může přihodit, je: být normální.
zjistil jsem, že všichni potřebujeme lásku
o to jde především
a proto druhé kolo věnuju milostné poezii
chodím tam, kam nikdo jinej nechodí
kombinuju barvy, co se k sobě nehodí
mám srdce, který mimo systém bije
depky, conversky a alergie
posílám ti pac a pusu
ze svý kóje v matrixu
nevim, jestli existuju
tak se na mě nefixuj
chodím tam, kam nikdo jinej nechodí
kombinuju barvy, co se k sobě nehodí
mám srdce, který mimo systém bije
depky, conversky a alergie
„Tady poník. Tady poník. Jak mě slyšíte?“
„Špatně. Místo Pixel slyším poník.“
„To je krycí jméno.“
„Proč tak teplý?“
Šéf k nám stál otočený zády a díval se přes prosklenou stěnu své kanceláře na jilm zlátnoucí před billboardem McDonaldu. Uplynuly už 3 minuty, co mateřsky pronesl: „Chlapci, chlapci.“ Od té doby se několikrát nadechl, zdálo se, že něco řekne, ale vždy zase jen zklamaně vydechl. Připomínalo to zhulenou hustilku.
„Himl hergot donrvetr..!“ vytočený Krakonoš mlátil holí do kopírky, protože mu sežrala Evidenční list důchodového pojištění.