Dveře se zarazily o moje temeno. Škvírou se protlačil třínohý mops a začal mi z tváře olizovat přilepený čokopiškot.
Dveře zabraly víc, odsunuly mě stranou a mezi futry se zhmotnila dredatá silueta v oblaku marihuanového dýmu: „Tak jak to de na volný noz– Wou-hou!“ Praštilo ji do očí panorama zamaštěných talířů, nahodilá klubka oblečení a moje bezvládné tělo pohozené v nepodařeném pentagramu z krabic od pizzy. „Tady se to rozvolnilo nějak moc! Cos dělal ty dva měsíce? Hibernoval?“
Pokud se vás těší, co tropím, můžete se stát mým patronem. Tím získate k mým textům a videím přístup o měsíc dřív než ostatní a sami si zvolíte, jak moc mě za každý odměníte.
Nebo mě můžete podpořit přímou finanční injekcí na účet č. 1090179036/3030.
Děkuju ❤
„Nedělejte měsíc od tripu žádná důležitá rozhodnutí,“ varovali nás.
Nevydržel jsem to a dal výpověď.
Vedl jsem tým copywriterů. Měl milé kolegy, hezké peníze, společenský status.
Jenže najednou… jsem se přistihl, jak mžourám do Inboxu, kam prší další a další e-maily. Nikdy jim nebude konec. A nedává to smysl.
Nedává to smysl.
Další, kdo mi v roce 2017 udělal díru do hlavy, byl Eric Berne. Slavný psychiatr mi ukázal, že většina mojí komunikace je vysoce ritualizovaná – dokonce i ten nejosobnější rozhovor je vlastně především výměnou pomyslných pohlazení – a že celý život žijeme scénář, ve který jsme kdysi uvěřili.
I letos jsem četl. I letos jsem natrefil na pasáže, které mi změnily pohled na svět. A o ty, které mi nejvíc otevřely oči a pomáhají mi lépe se popasovat s existencí, bych se s vámi – v tomhle bilančním čase, kdy se zase lámou letopočty – rád podělil.
Jako první mi v hlavě udělal průvan chlapík, jehož jméno neumí nikdo napsat ani vyslovit a který zasvětil svůj život zkoumání ideálního stavu bytí, který nazval plynutím. První část letošních knižních a-ha! momentů tedy věnuju jemu.
Společnost nám říká, co máme chtít, abychom byli šťastní. Ale co když ke štěstí vede něco úplně jiného? A může vůbec štěstí přijít zvenku? Nebo je to stav mysli? Jak být šťastný co možná nejčastěji? A co když je lidský mozek naprogramován k věčné nespokojenosti a snaha být šťastný je jen do omrzení omílaným bojem s větrnými mlýny?
Mihaly nezahálí a má odpovědi.
Reklama systematicky snižuje sebevědomí oběma pohlavím a následně jim nabízí produkt, který je má učinit atraktivními.
Mistrovství Evropy ve slam poetry. Povinné téma: Evropská unie. A moje 3 minuty využité do mrtě. Publikum luská, když souhlasí.
Patří vaše povolání mezi 8 %, která přinášejí společnosti nějaký užitek, nebo ho vymysleli v Institutu pro vymýšlení práce, abyste se nenudili?
A v určitém bodě jsem si uvědomil: „Hej, tak moment. Když je tak snadné ztratit Jima Carreyho, kdo je kurva Jim Carrey?“
