Znáte to. 1. ledna! Vstanu po prvním zazvonění budíku, budu cvičit, přestanu jíst jedy, místo diskusí na internetu budu číst knihy, naučím se portugalsky, budu víc chodit mezi lidi a míň na PornHub, konečně rozjedu e-shop s keramickými psy… dosaďte cokoli, co chcete a neděláte nebo nechcete a děláte.
3. ledna. Jste tam, kde jste byli. A zase se o něco víc nenávidíte, protože jste neschopa.
Proč je to tak těžké?
Český rozhlas Vltava v rámci svého pořadu Reflexe: Divadlo! připravil epizodu o stand-up comedy. Slechu se dostalo i našemu triu Stand-up Factory.
Kdybyste měli onálepkovat každou myšlenku, kterou máte, jako užitečnou, nebo neužitečnou, bez kolika myšlenek myslíte, že by vám bylo líp?
David Strejc, IT chlapík, táta, vědomí a autor webu ZdravaSvoboda.cz si mě pozval domů na potlach.
Vzniklo z toho 84 minut povídání o svobodě, škole, reklamě a o tom, jak být víc sám sebou a míň tím, co chtějí ostatní, abyste byli. Hlavně pak ti, kterým na vás nezáleží.
Některé texty trvají na tom, abych je přeložil, a veškerý odpor je marný. Tentokrát mě posedlo video Consciousness Mechanics, jemuž se daří popsat slovy povahu reality, která odpovídá mým zkušenostem ze zážitků změněného vědomí a tomu, jak v současnosti věřím, že skutečnost funguje.
Větřím soumrak sociálních sítí. Lidi si chtějí vybojovat zpátky svou pozornost a přestat zahlcovat hlavu neutuchající lavinou informací.
Karolína Kočí si mě pozvala na kobereček do tureckého sedu, rozmístila kolem mističky s pistáciemi a goji, snad 3 hodiny si se mnou povídala a to nejlepší pak postříhala do jedné hodinky.
Ne každý rozhovor se povede. (Budou i takové a upozorním vás na to, abych vás neokrádal o čas ;) Tenhle se povedl velmi.
Zachumlejte se do postele, nasaďte sluchátka, zavřete oči a ponořte se s námi do svého vnitřního prázdna.
Popsat pravdivě Jiřího Charváta je asi tak jednoduché jako naučit se nazpaměť wikipedii. Spisovatel, básník, stand-up komik, performer, scenárista, podle svých vlastních slov „šéfoval copywriterům v Seznamu, pak vykouřil halucinogenní žábu, zjistil, že neexistuje a skutečnost je jen lunapark, kde si může prožít, cokoli chce“.
Jirka Vávra si mě pozval do pilotního dílu svého pořadu Rváči s osudem.
Je to starší rozhovor, natáčený v listopadu 2017. Pár týdnů po žábě. Mám tam radost, protože jsem se čerstvě přestal budit v noci hrůzou, že neexistuju. Až mi postupně došlo, že existuju jenom ve své hlavě. A že si můžu sebe i to okolo představit tak, aby mi v tom bylo dobře. Nebo aspoň ne zle. Tak třeba vám to taky něco dá.