„Doufám, že nám ji představíš dřív, než bude v jiným stavu,” zašermoval táta půlkou celozrnného rohlíku. Pane Bože… Přednáška. „No moc nekoulej vočima, mladej. Jestli je tak náchylná jako tvoje máma…” namířil na svou družku lžíci gulášové polévky, „kolem tý jenom prošly trenky, a narodil ses ty.”
sedim a v protějším rohu černý automat
jak nevidomý v kině jak próza v japonštině jak Ř po osmém víně jak bulimická svině jsem zmatenej
křída je rudá a nalomená odrolím verš ale nic neznamená jako já
tak často se to nestává že za čtvrtinu žeriava dostanu…
vevnitř jsou polštáře a kalhotky a v nich ty a venku inverze a anonymní ksichty někdy se mi vů bec nechce ven
„Spolubydlící mu řekli, že moc nahlas masturbuje, tak jim koupil špunty do uší,” vyprávěl zapáleně chlapec s modrým melírem a žlutými zuby. Dívka sedící naproti němu se neudržela a vyprskla kapučíno nosem do dekoltu svého batikovaného trička. Hoch vytáhl papírový kapesník a začal ji utírat, aby vzápětí ladně přešel k hnětení jejího levého ňadra. Ve finále se… Continue reading
Stál jsem zpříma. Ruce za zády. Nohy mírně od sebe. Oficiální výraz ve tváři. Hlavní organizátor vydal signál. Shýbl jsem se a stiskl tlačítko PLAY magnetofonu ležícího na trávníku. Vzduch se rozezněl chrčivými fanfárami a z prosklených dveří domova důchodců vyrazil osmdesátiletý atlet s pochodní, aby zažehnutím olympijského ohně zahájil třetí ročník dolnolibchavské olympiády seniorů…. Continue reading
k sedmiměsíčnímu výročí dne, kdy jsem si šel opláchnout hlavu a vzít si z lednice jogurt (tehdy u mě naposledy spala a já to věděl)
Odrážel jsem se špičkami ode dna a mával z chlorované vody na Vlastu, jež soustředěně rekognoskovala hladinu a snažila se mě zahlédnout. Marně. A tak dlouho, až na ni z opačného konce bazénu začal pořvávat trapně extrovertní chlapec s kudrnatým hrudníkem a progresivní lysinou na temeni hlavy: „Hej, žabko! Jak je? Ztratila ses?“