vevnitř jsou polštáře a kalhotky a v nich ty a venku inverze a anonymní ksichty někdy se mi vů bec nechce ven
Články v sekci "Text"
Chladnou hlavu #23: Růžinu jevil vonný vzdech
„Spolubydlící mu řekli, že moc nahlas masturbuje, tak jim koupil špunty do uší,” vyprávěl zapáleně chlapec s modrým melírem a žlutými zuby. Dívka sedící naproti němu se neudržela a vyprskla kapučíno nosem do dekoltu svého batikovaného trička. Hoch vytáhl papírový kapesník a začal ji utírat, aby vzápětí ladně přešel k hnětení jejího levého ňadra. Ve finále se… Continue reading
Chladnou hlavu #22: Olympiáda odložených
Stál jsem zpříma. Ruce za zády. Nohy mírně od sebe. Oficiální výraz ve tváři. Hlavní organizátor vydal signál. Shýbl jsem se a stiskl tlačítko PLAY magnetofonu ležícího na trávníku. Vzduch se rozezněl chrčivými fanfárami a z prosklených dveří domova důchodců vyrazil osmdesátiletý atlet s pochodní, aby zažehnutím olympijského ohně zahájil třetí ročník dolnolibchavské olympiády seniorů…. Continue reading
makroklima
k sedmiměsíčnímu výročí dne, kdy jsem si šel opláchnout hlavu a vzít si z lednice jogurt (tehdy u mě naposledy spala a já to věděl)
Chladnou hlavu #21: Modrou rourou
Odrážel jsem se špičkami ode dna a mával z chlorované vody na Vlastu, jež soustředěně rekognoskovala hladinu a snažila se mě zahlédnout. Marně. A tak dlouho, až na ni z opačného konce bazénu začal pořvávat trapně extrovertní chlapec s kudrnatým hrudníkem a progresivní lysinou na temeni hlavy: „Hej, žabko! Jak je? Ztratila ses?“
Chladnou hlavu #20: Dvacet
Zabloudil jsem do sekce dámských hygienických vložek. Sakra, jak to? Myslel jsem, že cesta ke kase vede podél příklepových vrtaček, skrz dudlíky a pak u avokád prudce doprava. Přitom už počtvrté míjím krabici neustále týchž tampónů, které se vám dokonale přizpůsobí, a zvuky markování jsem nezaslechl ani z dálky. Přece se nebudu ptát na cestu v hypermarketu. Jsem… Continue reading
autista mi nakreslil kostrbatý souhvězdí
–„Už zase fňukáte. Proč si myslíte, že to někoho zajímá? Spousta lidí fňuká a ti nikoho nezajímají.“ –„Ani mě ne. Protože to jsou amatéři. Já fňukám cynicky a rýmovaně, s předstíraným nadhledem, který by třeba mohl někomu dát sílu. Navíc myslím, že jsem ty sloky tentokrát fakt hezky rozházel. Dokonce jsou tam dva vulgarismy.“… Continue reading
Chladnou hlavu #19: Agáta II.
Žárlil jsem na hokejistu. To by samo o sobě nebylo nic zas tak divného. Pár lidem už se to určitě stalo. Jenže já žádného hokejistu neznal. Navíc jsem ani neměl děvče, které by mi bezzubý chalan v chráničích mohl odloudit.
převrhl se šálek modrozeleného čaje, ale už jsem to utřel
je to absurdní pohlazení jedný holky s vlasama páchnoucíma po cigaretách se smíchem, před kterým všechny symfonie trapně klopí oči a s legračně citlivým místem na krku změní svět na něco tak úžasnýho, že se ani nechce věřit
nezajímavý večer na pokoji č. 444
ležím na břiše a píšu báseň už dýl jak tři měsíce jsem si neměnil povlečení riskuju ekzém a všechno je načuchlý tabákem