„…takže jsou to vlastně TA diakritika. Plurál! Ale nikdo to tak neříká. A víte proč?“ gestikuloval jsem vzrušeně kompotovou lžičkou. „Ne? Nebudu vás napí…“ Vlasta spadla obličejem do hrachové kaše. Libor na ni ukázal a souhlasně pokýval: „Má pravdu. To nebyla zábavná historka.“

„Tohle seš ty,“ nabodl Libor na vidličku své čevabčiči. „Tohle,“ položil ukazovák na nejsympatičtější bramboru, „je Oľga. A tohle je váš vztah.“ Vybudoval několika zručnými tahy příboru uprostřed talíře úhledný pruh dušené mrkve. „Pr… proč je náš vztah mrkev?“ zamračil jsem se.