Můj Facebook hackli kojenci. Smějou se, brečej, seděj na nočnících, píšou statusy o tom, co si dneska strčili do pusy, a 80 % plochy každé fotografie tvoří obří plešatá hlava s malým vykuleným obličejem.
ESC #61: Láska na speedu
Články v sekci "Text"
Nejkratší návod na život aneb 5 věcí důležitějších než datum bitvy na Bílé hoře
1. Napište si ráno jeden úkol, který vás nejvíc posune tam, kam chcete Ne dva. Ne tři. Udělejte to.
The Madness Manual or 4 Simple Steps How to Go Insane
A breakthrough study by scientists from the Institute for Mental Health in Helsinki has shown definitely that in order to be happy, one has to go insane first. Hundreds of time-lapse monitorings and thousands of personality tests and in-depth interviews support the conclusion that the most depressing thing that can happen to you is –… Continue reading
ESC #60: Kancelářští lumíci
„Týden má 168 hodin.“ Přeběhl jsem třemi prsty po numerické klávesnici a číslo se objevilo za mnou na plátně.
ESC #59: Proměna
Když se Michal Majer jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se proměnil v kancelářskou krysu.
Manuál k zbláznění aneb 4 jednoduché kroky, jak zešílet
Přelomová studie vědců z helsinského Institutu pro duševní zdraví definitivně prokázala, že aby člověk mohl být šťastný, musí se nejprve zbláznit. Ze stovek časosběrných pozorování, tisíců testů osobnosti a hloubkových rozhovorů vyplývá, že to zdaleka nejdepresivnější, co se vám může přihodit, je: být normální.
pozdrav z matrixu
posílám ti pac a pusu ze svý kóje v matrixu nevim, jestli existuju tak se na mě nefixuj
hipstár
chodím tam, kam nikdo jinej nechodí kombinuju barvy, co se k sobě nehodí mám srdce, který mimo systém bije depky, conversky a alergie
ESC #58: Operace Mensistence
„Tady poník. Tady poník. Jak mě slyšíte?“ „Špatně. Místo Pixel slyším poník.“ „To je krycí jméno.“ „Proč tak teplý?“
ESC #57: Obsah je král
Šéf k nám stál otočený zády a díval se přes prosklenou stěnu své kanceláře na jilm zlátnoucí před billboardem McDonaldu. Uplynuly už 3 minuty, co mateřsky pronesl: „Chlapci, chlapci.“ Od té doby se několikrát nadechl, zdálo se, že něco řekne, ale vždy zase jen zklamaně vydechl. Připomínalo to zhulenou hustilku.