„…takže jsou to vlastně TA diakritika. Plurál! Ale nikdo to tak neříká. A víte proč?“ gestikuloval jsem vzrušeně kompotovou lžičkou. „Ne? Nebudu vás napí…“ Vlasta spadla obličejem do hrachové kaše. Libor na ni ukázal a souhlasně pokýval: „Má pravdu. To nebyla zábavná historka.“
„Tohle seš ty,“ nabodl Libor na vidličku své čevabčiči. „Tohle,“ položil ukazovák na nejsympatičtější bramboru, „je Oľga. A tohle je váš vztah.“ Vybudoval několika zručnými tahy příboru uprostřed talíře úhledný pruh dušené mrkve. „Pr… proč je náš vztah mrkev?“ zamračil jsem se.
I am a vampire. I am a vampire. I am a vampire. I am a vampire. I am a vampire, vampire. I’m a vampire. I have lost my fangs. –Antsy Pants. Vampire
Odloupával jsem kousky korodujícího zábradlí a snažil se trefit plivancem chlapa, co se dole na trávníku proháněl na motorové sekačce. Vedle mě seděl na hromadě novin spolužák Libor, dloubal se v oku a dokuřoval jointa. „Jak to, že vy máte balkón, a my za stejnou cenu jenom okno, který nejde v létě otevřít a v zimě zavřít?“ zamračil… Continue reading
Vykřikl jsem, upustil bílý jogurt, zakryl si genitálie a zacouval zpátky do pokoje. „Někdo tam je! Vstávej! Někdo tam je!“ „Čože?“ Oľga se posadila na posteli a nahmatala lampičku. „V chodbičce! U ledničky se… tam u ledničky… válí se tam tělo!“ byl jsem nahý a rozrušeně přeskakoval z nohy na nohu.
„Doufám, že nám ji představíš dřív, než bude v jiným stavu,” zašermoval táta půlkou celozrnného rohlíku. Pane Bože… Přednáška. „No moc nekoulej vočima, mladej. Jestli je tak náchylná jako tvoje máma…” namířil na svou družku lžíci gulášové polévky, „kolem tý jenom prošly trenky, a narodil ses ty.”
„Spolubydlící mu řekli, že moc nahlas masturbuje, tak jim koupil špunty do uší,” vyprávěl zapáleně chlapec s modrým melírem a žlutými zuby. Dívka sedící naproti němu se neudržela a vyprskla kapučíno nosem do dekoltu svého batikovaného trička. Hoch vytáhl papírový kapesník a začal ji utírat, aby vzápětí ladně přešel k hnětení jejího levého ňadra. Ve finále se… Continue reading
Stál jsem zpříma. Ruce za zády. Nohy mírně od sebe. Oficiální výraz ve tváři. Hlavní organizátor vydal signál. Shýbl jsem se a stiskl tlačítko PLAY magnetofonu ležícího na trávníku. Vzduch se rozezněl chrčivými fanfárami a z prosklených dveří domova důchodců vyrazil osmdesátiletý atlet s pochodní, aby zažehnutím olympijského ohně zahájil třetí ročník dolnolibchavské olympiády seniorů…. Continue reading
Odrážel jsem se špičkami ode dna a mával z chlorované vody na Vlastu, jež soustředěně rekognoskovala hladinu a snažila se mě zahlédnout. Marně. A tak dlouho, až na ni z opačného konce bazénu začal pořvávat trapně extrovertní chlapec s kudrnatým hrudníkem a progresivní lysinou na temeni hlavy: „Hej, žabko! Jak je? Ztratila ses?“
Zabloudil jsem do sekce dámských hygienických vložek. Sakra, jak to? Myslel jsem, že cesta ke kase vede podél příklepových vrtaček, skrz dudlíky a pak u avokád prudce doprava. Přitom už počtvrté míjím krabici neustále týchž tampónů, které se vám dokonale přizpůsobí, a zvuky markování jsem nezaslechl ani z dálky. Přece se nebudu ptát na cestu v hypermarketu. Jsem… Continue reading