Naděje umírá 3. ledna   Leden je pro duševní zdraví jeden z těch náročnějších měsíců. Nejenže je venku větší tma a zima než v srdci Andreje Babiše, ale co je horší: s příchodem ledna se pravidelně láme nejenom rok, ale taky něco hlubokého křehkého v nás.

Já nemám rád zimu. Protože… je zima. A dějou se divný věci.  

Nedávno jsem si četl vedle svojí přítelkyně v posteli a uvědomil jsem si, že už jsme asi tři týdny neměli sex. Tak se na ni otočím: „Nechceš sex?“ A ona: „Jako… když na mě začneš nějak dorážet, tak asi jo.“ „Jé, tak to mám taky tak.“ A dál jsme si četli.

dokud jsem byl dítě všechno bylo jasný

Houbička na nádobí obsahuje víc bakterií než záchodová mísa. Jsem četl. To mě šokovalo. Od té doby nemyju nádobí. Jenom ho dávám na pár hodin odstát do záchodu.

Někdy když je mi smutno, čtu si etikety jídla.

Prvňáček s aktovkou s Pikačuem vbíhá 1. září nadšeně do třídy:

Tahle rubrika se jmenuje Za slova. Protože jednou z jejích ambicí je posvítit si na ty stránky lidského prožívání, které se polapení do písmen nejvíc brání. A přitom jsou tak nedílnou součástí, ba přímo jádrem toho, co to znamená být člověkem.

život má 25 tisíc dní a je fuk, kolik jíš luštěnin a kolik děláš lehů sedů život má 25 tisíc dní tři a půl tisíce týdnů a dekád sotva sedum

Autor působí v Národním ústavu obsolentních orgánů, kde prošel několika odděleními, až nakonec zakotvil v Oddělení kostrčí. Napsal knihy No Milk Today aneb Zbytečný příběh mužské bradavky; dále Odstrč kostrč; a dětskou populárně-naučnou publikaci Asterix, Obelix a Apendix.