venku je svět stejnej jak včera
do práce z práce neztrácet
čas, kterej schne jak psací pera
co jenom ležej v přihrádce

co jsem moh’ vidět
už jsem viděl
upřímně není vo co stát

jestli tě mrazí
vobejmi mě
nebo si zapni termostat

láska je přelud, co se tváří
že spasí život před prázdnem
v knížkách a v písničkách ti lháři
mažou kolem rtů prošlej džem

všechno jsem slíznul stokrát předtím
a tak se zavřu v pokoji
s režimem Letadlo a letím
tam

kde se lítat

nebojím

sednu si za svou klávesnici
a propíšu se vodsaď pryč
skrze slzy a přes bránici

life is a
bitch
life is a
glitch

venku se smějou sangvinici
nikdy jsem nebyl jeden z nich
když čteš, když píšeš a když cítíš
hnedka tě plácnou přes čenich

sednu si za svou klávesnici
a propíšu se do tebe
a dva opilí varhaníci
budou hrát na svatbě na hřeben

a až se se mnou začneš nudit
tak mi utečeš s malířem
zbyde po tobě bolest v hrudi
silence sucks a kus vějíře

a ze života lorem ipsum
co jsem nestihnul vyplnit
mysl o berlích, duše v gypsu
a už jen pár kaněk v náplni

a trochu píchá v levý plíci
a každej výdech přiškrtí
sednu si za svou klávesnici
a propíšu se do smrti

a až utichnou kastaněty
úderů prstů do písmen
najdou mě ležet vprostřed věty
miluju, píšu, tedy jsem