Příběhy neobyčejného psaní aneb 14 vypravěčských tajemství Petra Zelenky. Část 1.

Úterý co úterý zimního semestru 2014 vpadl na půdu FAMU některý známý scenárista, aby poodhalil, jak tvoří. Jak vzniká jeho scénář. Od prvotního lapání nápadů až po výsledný tvar.

V cyklu otevřených seminářů Tajemství vypravěčů nechyběla ani velká jména jako Petr JARCHOVSKÝ, Petr KOLEČKO, Zdeněk SVĚRÁK nebo Petr ZELENKA.

Právě z večera s posledně jmenovaným – scenáristou a režisérem, autorem Samotářů, Knoflíkářů, Příběhů obyčejného šílenství… – jsem si odnesl nejvíc praktických tipů, které mi pomáhají nakopnout a urychlit proces vymýšlení příběhu.

Vylouhoval jsem z Petrovy přednášky 14 základních rad, jak uklohnit dobrý scénář, resp. příběh. Někde ho přesně cituji. Jinde velmi volně parafrázuji. Něco neřekl vůbec. Tak nás prosím ani jednoho nechytejte za slovo :)

Přestože budu mluvit primárně o filmu, rady můžou stejně tak dobře spasit toho, kdo sedí s hlavou v dlaních nad prázdnou stránkou povídky nebo třeba románu.

 

1. Vyjděte z vtipné situace

 
Odpíchněte se od vtipné scény, kterou víte, že tam chcete mít.

Prostě začněte dezertem. Tím, na co se nejvíc těšíte.

A zkuste se na onu situaci podívat tím nejzajímavějším pohledem.

Samotáři vznikli tak, že se Petr Zelenka dozvěděl, že Japonci pořádají zájezdy do českých rodin.

„Japonské turisty teď především zajímá, jak se tváří obyčení čeští lidé při jídle.“

„Japonské turisty teď především zajímá, jak se tváří obyčení čeští lidé při jídle.“

Ať:
•    vás scéna baví
•    obsahuje paradox
•    popisuje ve zkratce mezilidské vztahy.

 

2. Připravte si pro ni půdu

 
Aby se nějaká scéna mohla odehrát, musejí ji třeba 4 jiné scény připravit.

To, co v nich nastřádáte, se pak sečte a v oné kulminační scéně vybuchne.

Trik je v tom, že přípravné scény nesmí působit jako příprava, ale musí být samy zábavné.

 

Připravování půdy začne přirozeně vytvářet dějové linky a obsazovat postavy. Třeba jim určí povolání.

Aby mohli přijet Japonci, někdo by měl pracovat v cestovní kanceláři. Někdo může tlumočit.

 

3. Hledejte téma

 
Zkuste přijít na to, jak scény propojit.

Zkuste v nich vysledovat jednotící téma. O čem chcete, aby to bylo?

Až ho najdete, ještě víc na něj klaďte důraz.

Tématem Samotářů (o kterém si Petr Zelenka myslí, že zemřelo ve střižně a na plátno se tak úplně nedostalo) je: Kdo nemá hodnoty, ani se nemůže pro druhého obětovat. Nemá co.

„Já spíš myslim, že tady lidi málo hulej.“

„Já spíš myslim, že tady lidi málo hulej.“

Varovným signálem je, když vaše téma nespojuje všechny postavy.

V téhle fázi se láme chleba: máte, nebo nemáte náplň na celovečerní film?

 

4. Najděte postavy, které se vyvinou

 
Vyberte si 1 nebo 2 postavy, které projdou proměnou. Z bodu A do bodu B.

V Samotářích si nejsem tak úplně jistý, kdo to je :D Nějaké nápady? Blýskněte se v komentářích :)

 

5. Kraďte

 
Sledujte a zkoumejte podobně formálně postavená díla.

Studujte věci s podobným tématem.

Zjistíte:
•    o tématu víc
•    jestli se mu opravdu chcete věnovat
•    jak to dělají ostatní; co funguje

Témat je jen pár. Nikdy nemáte jedinečné. To podstatné je, jak ho zpracujete.

 

6. Udělejte si scénosled

 
Sesmolte si tzv. outline. Přehled vašich scén (celovečerní film jich mívá 25–50) i s úryvky dialogů.

Napište si každou scénu na kartičku nebo list papíru. Připíchněte na nástěnku. Rozložte po podlaze. Ať vidíte svůj scénář z ptačí perspektivy.

 

Máte postavu v 5 scénách za sebou, a pak tam hodinu není? Asi by ji to chtělo drobet promíchat.

Střídejte napjaté a odpočinkové scény, ať film správně tepe.

V Samotářích je k vidění i zatraceně ostré střídání. Dokonce v rámci jediné scény, kdy Ivan Trojan zapálí spící Jitku Schneiderovou a Jiřího Macháčka, aby se vzápětí probudili a společně se tomu zasmáli.–„Tys nás zapálil!“ –„Nezapálil!“ –„Vždyť hoříme!“

–„Tys nás zapálil!“
–„Nezapálil.“
–„Vždyť hoříme!“
–„Vůbec ne. Naopak. Všechno je v pořádku.“
–„Ty krávo! To je úlet!“

 

7. Dodržte žánr

 
Vytvořte si vesmír, určete mu pravidla a dodržujte je.

Nepřekvapujte změnou stylu a žánru. Nezačínejte hororem a nekončete rodinnou komedií.

Jakmile vybudujete divákova očekávání, dostůjte jim. Jinak se bude cítit zmateně a zklamaně.

 

8. Vyšilujte

 
Ale… navzdory předchozímu bodu: dělejte to trochu jinak.

Ano, správně. To je napříč obory ta nejvykutálenější rada.
(A taky proslulé copywriterské motto: Odliš se, nebo zemři. Proč myslíte, že jsem copywriter se specializací na humor? Znáte druhého takového?)

Jakýmkoli uhnutím ze standardu na sebe upozorníte.

Když to budete dělat, jak se má, nikdy se nestanete výrazným a neprosadíte se.

Pak až budete slavní, už se stačí jen zuby nehty držet svého stylu a posilovat svůj trademark.

 

Zajímá vás i zbylých 6 rad? Tak zůstaňte na příjmu.

Sledujte mě na Facebooku, na Twitteru nebo si mě šoupněte do RSS čtečky.

A taky tady mám výborný koláčky.

 

Fotku Petra Zelenky jsem ukradl z moviespictures.org. Ostatní natípal z legálně pořízené kopie filmu. Čestný skautský.