Do telefonu brečela. Já taky.
Teď tu stojí na rohu a prší jí do kapučína.
„Už tě nemiluju,“ řekla.
„Hm,“ řekl jsem a vyplivl žvýkačku vedle odpadkového koše.
zbořil se
teď se mezi prsty sarkasticky drolí
svět
sedim na reprobedně
pasivně kouřim
dvanáct set
cigaret
kopačky koš kvinde vale
byl jsem puštěn k vodě
tak se čvachtám vytrvale
v trpnym rodě
sedim
a jsem naživu
v pulzujícím pasivu
musel jsem to zkusit
lásku
mrchu
krutou slepou
srdce na tři kusy
zalátuju izolepou
pořád se mi o ní zdá
vážně
zatim každou noc
nech to bejt
city jsou dohady
láska je bez duše
ženskejch jsou hromady
kolik je světlušek?
1
ty vole
kašli na ní
copak stojí za tu bolest při usínání?
ANO/NE *
(* nehodící se škrtněte)
Jiří Charvát