Příroda je divná gigantická věc, která se neustále rodí, umírá, množí a požírá samu sebe. Je v tom zapojených strašně moc živočichů. Přičemž nikdo nedělá nic jiného, než že se snaží ošukat nebo sníst někoho jiného. Protože jinak umře. Příroda je jeden velký masakr říznutý pornem!
Mrknout na stand-up Masakr příroda >>
Dokumenty o přírodě
Já mám někdy úzkosti. Úplně nejhorší je to, když… jsem vzhůru. To to vždycky zhorší.
Tak kamarád mi poradil, ať se koukám na dokumenty o přírodě. Že to mě uklidní.
Prosim vás, nikdy se nedívejte na dokumenty o přírodě! Mě to úplně vyschízovalo ještě víc. Protože… všimli jste si někdy, co to je PŘÍRODA?
Příroda je taková gigantická divná věc, která se neustále rodí, umírá, množí a požírá samu sebe. A nikdo neví proč. K čemu je to dobrý. Prostě se to jenom děje. A je v tom zapojenech strašně moc živočichů, přičemž nikdo nedělá nic jinýho, než že se snaží ošukat nebo sníst někoho jinýho. Protože jinak umře. Co je na tomhle uklidňujícího? Příroda je jeden velkej masakr říznutej pornem.
Kudlanka
A teď někdo má asi nabitej diář, tak jí rovnou toho, s kým souloží. Kudlanka třeba. Není čas ztrácet čas.
„Zlato, já vím, že ses nestihla v práci najíst. Ale nevadilo by ti, kdybychom se nejdřív pomilovali a já pak objednám pizzu?“
Když se zeptáte kudlanky, jestli má radši sex, nebo jídlo, tak nechápe otázku. Když se zeptáte kudlančáka, tak má radši jídlo.
Teď si představte, že jste kudlančák v pubertě. Hormony s váma mlátěj. Začínáte pomrkávat po spolužačkách. „Ty vole, kámo. Tuhle bych píchal. Hlava nehlava.“
A ani nevíte, jak moc máte pravdu. Protože tahle buchta vám při sexu ukousne hlavu a vy dál kopulujete! Tomu se říká láska až za hrob.
A pak se naroděj kudlančátka a křičej: „Mami! Já chci tátuuu!“
„Ne. Nejdřív dojez cvrčka! Táta bude až jako zákusek.“
Korálový útes
A teď ty zvířata žijou třeba úplně vedle sebe. Tělo na tělo. Na korálovym útesu třeba. Tam to vypadá jak na Václaváku. Všichni nahňácaný. Chobotnice, žralok, krab, ryba ňáká barevná divná, rejnok. A normálně vedle sebe fungujou. Dokud některej z nich nedostane hlad, udělá prudkej pohyb a sežere někoho vedle.
Všichni jsou pár vteřin vyjukaný, ale pak ho dožvejká a za chvilku celej útes zase: „Mmm mmm pohoda.“
Představte si, že byste v tomhle museli žít!
To je, jako byste jeli v MHDčku. Všichni by dělali, jako že tam nejsou. To dělaj už dneska. A najednou paní vedle vás, která celou dobu hrála na mobilu nějaký… diamantový koťátka, by udělala chra! a snědla by vám dceru. Autobusem by se přehnal takovej vzruch. Ale za 15 vteřin zase piánko.
Paní by vykrkla kulich. Vystoupila. „Na shledanou.“ „Na shledanou.“
…
Vy byste si uvědomili, že do školky už nemusíte.
Doma by se vás manželka zeptala: „Kde máš Silvinku?“
„Ale, ani mi to nepřipomínej. Snědla jí ňáká ženská v autobuse.“
„Kolikrát ti mám říkat, ať nejezdíš přes Palmovku?“
Kytky
A teď vy si říkáte, že přeháním. Že příroda jsou přece i rostliny. Kytky. A kytky JSOU uklidňující a hodný.
Jenomže kytky nejsou hodný. Kytky jsou inteligentní a nebezpečný.
Kytky se normálně hejbaj. Otáčej se za sluncem, za vodou. Dokážou prorazit beton. To vy nedokážete. Proti kytkám jste úplný másla. A dokážou se učit!
Kytky jenom vypadaj hodný, protože jsou zakořeněný a hejbou se pomalu. Kdyby Hitler celej život rost‘ na jednom místě v parku a jedno zahajlování mu trvalo půl roku, tak je taky celkem neškodnej. Ale to neznamená, že je hodnej. Kdyby kytky nebyly zakořeněný, tak tady normálně choděj gangy kytek, přepadávaj lidi a berou jim petky s vodou. Hodně pomalu teda.
Kytky jsou úplně stejně sebestředný jako všechno ostatní v přírodě. Vemte si třeba, jak se rozmnožujou! Kytka nemůže jít do baru, nalejt tam jinou kytku B52kama a pak jí vopíchat na záchodě. I když když se na ní podíváte, je úplně jasný, že by chtěla. Nemůže, protože stojí na místě. Tak si říká: „Jak já se jenom rozmnožím? Chm chm chm. Pylem!“ Pyl je samčí pohlavní buňka, takže sperma, který kytka rozprašuje do okolí. A nikoho se neptá. Každýmu do dýchacích cest, do ksichtu. Když přijdete na louku, je to v podstatě jedno obrovský kytkovský bukakke. Takže takhle jsou kytky ohleduplný.
Je to stejný, jako kdybych se já postavil na balkón a honil si ho nad větrákem. Nevím, jestli by vás to uklidňovalo.
Možná proto holky tak rády dostávaj kytky. Protože rády dostávaj bukakke. Jinak si nedokážu vysvětlit tu zvrácenou radost z toho, že jste podřezali živou bytost, dáte si ji doma do nádoby s vodou a těšíte se z toho, jak pomalu umírá.
Zasedání zvířat
A teď prostě příroda. Tahle mela obrovská. A všichni to jedou. Narození, potrava, boj o život, šuk šuk, mláďata, smrt. A furt dokola, do zblbnutí.
A nikdo z toho nevystoupí. Nezastaví se tučňák a neřekne si: „Proč já to vlastně dělám, ty vole? Jsem nic nepodepsal. Honit se tady jak mamrd. Jenom proto, abych až já umřu, tady furt byl nějakej tučňák. Proč je vůbec tak životně důležitý, aby tady byl tučňák? Je tady tolik jinejch srandovních ptáků.“
NIKDO z celý přírody nemá špetku sebereflexe. Že je za celou dobu nenapadlo se sejít a udělat si to trochu hezčí a bezpečnější. A stačilo by málo. Nějaký zasedání zvířat. Tam by vystoupila myš s kritickým projevem: „Prosim vás, tři a půl miliardy let se tady navzájem požíráme jak debilové. Jednobuněčný organismy to vymyslely. Pojďme si konečně sednout a vymyslet něco, v čem nám bude líp. Já si chci jednou vyjít s dětma na procházku a nebát se o život. Pojďme pro změnu spolupracovat.“
Teď konzervativci se ošívaj: „Ne ne ne. Žádný inovace. Odjakživa se navzájem požíráme a funguje to dobře. Nezahrávejme si s řádem věcí. Kdyby Bůh chtěl, abychom se měli rádi a chovali se k sobě hezky, tak by nestvořil přírodu.“
„Dobře. Tak pojďme si nechat aspoň víkendy. Že o víkendu by se nesmělo zabíjet.“
Teď lev se hlásí: „Ne ne. Já potřebuju zabíjet o víkendu. Já přes tejden souložim. O víkendu zabíjím.“
Ne ne! Bla bla bla!
Ale! Má to happy end. Nakonec do toho přijde pán tvorstva: nahatá opice, celý to zahází petkama, celou planetu dojebe a všechny tak vysvobodí z kolotoče utrpení.
Dobrou noc.
Tenhle stand-up se mohl stát skutečností
díky podpoře mých famózních patronů.
Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:
Jana Märcová | Václav Kočka | Martina Mia Svobodová | David Švejda | Táňa Jírová | Jiří Boháč | Soňa Jaššáková | Jan Trávníček | Tvoje máma | Tomáš Kučera | Jan Gruncl | Ilja Panić | Tereza Ondrušková | Anna Benešová | Roman Holota
Petra Slobodová | Mira Siler | Michal Zubáč | Kristýna Šohajová | Blanka Škaloudová | Michal Novák | Pavel Nýdecký | Jan Rosenthaler | Anna Ackermann | Petra Kubaláková | Jan Klos | Michaela Stará | Branislav Trnkócy | Martin Kalužík | Magdalena Papežová | Hana Hlávková | Josef Dastych | Martin Jirava | Michal Novotný | Viktor | Milan Rakowski | Filip Mrkvička | Tomáš Rampas | Bronek | Tomáš Blaho | Vít Jurásek | David Špaček | Jiří Janoušek | Michala Tomanová | Aňa | Mighq | Radka Hrotková | František Löffelmann | Zdenek Svoboda | Šimon Bilina | Tomáš Král | Tomáš Buček | Zdeněk Pazourek | Natálie Schejbalová | Barbora Buchalová | Petr Zrůnek | Lukáš Dudek | Laura Dräxler | Vít Bartošic | Kuba Vichta | Lukáš Vorel | Václav Sobota | Michal Zeman
I ty můžeš být jedním z nich a jet v tom s námi.
Staň se patronem Jiřího Charváta.
Získáš přístup k novým videím, mind-upům, přednáškám, slamům, rozhovorům, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.
Přidej se na www.patreon.com/jiricharvat.
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.