Vytrácení emocí
Mně poslední dobou lidi připadaj… mrtvý. Já jsem ještě z generace, která vyjadřovala svoje emoce. Obličejem, tónem hlasu, gestikulací.
Ale dneska jakoby emoce úplně zmizely z veřejnýho života. Lidi na ulici prostě jenom (poker face): „Dobrý den.“ „Dobrý den.“ A doma vlastně taky (všechno s poker facem): „Ahoj.“ „Ahoj.“ „Co v práci?“ „Blbý.“ „Hm. … Miluju tě.“ „Já tebe taky.“ „Co bude k večeři?“
Já jsem si nejdřív myslel, že lidi úplně přestali mít emoce. Protože emoce jsou zbytečný, nejsou efektivní. Rozrušujou vás. Vyrušujou vás od práce. Když brečíte, tak píšete pomalejc e-mail.
Pak jsem si řek’, jestli to nemůže bejt tím neutuchajícím přívalem katastrofickýho zpravodajství. Že jsme prostě otupělý, vyždímaný. Že jo, cink!: Novejch 10 mrtvejch při nejčerstvější tragédii. A vy si říkáte: Jako… asi bych z toho měl bejt posmutnělej, jestli mám ještě srdce. Na druhou stranu do 24 hodin se určitě stane ještě něco strašnějšího, tak radši ještě počkám, aby mi ještě zbyl nějakej smutek na zejtra.
A poslední, co mě napadlo, jestli to nesouvisí s energetickou krizí. Že prostě nemáme emoce, protože na ně nezbývá energie. Že jako vláda vyhlásila: „Rezervy emocí jsou na historickém minimu. Vyzýváme občany, aby zbytečně neplýtvali radostí, smutkem a překvapením. A vyčkali místo toho na dodávky hněvu z Ruska a zkapalněného oranžového narcismu z Ameriky.“
Emoji. Outsourcing emocí
Jenomže pak mi cinknul WhatsApp a tam někdo: „Ahoj 😁 Promiň, nestíhám tu schůzku ve tři. 🙈 Můžem to přesunout na čtvrtek? 😇 Vím, je se mnou domluva na… 💩 Děkuju moc za pochopení. 🙏❤️🍀🐬
A já na to koukám. A mně došlo, že emoce nezmizely. Jenom jsme je (vytáhne z obličeje) outsourcovali do smajlíků. Takže zatímco naživo jsme teď úplně studený čumáci, tak v mailech v a chatu rozhazujem srdíčka jak Elon Musk, líbací smajlíky (m m m), smajlíky, co se popadaj za břicho, kočky, která má místo očí dvě srdce; což by mimochodem v realitě byla hodně strašidelný kočky.
Takže digitálníma dálnicema lítá víc emocí než v argentinský telenovele. Víc smajlíků než písmenek. Ale naživo… všichni: (poker face) Steven Segal.
A vy si můžete říkat: No dobře, tak teď je třeba takovej přešlej, ale když mi psal, tak byl asi milej a rozvernej evidentně. Ne. Já jsem teď koukal týpkovi v metru přes rameno. Holka mu poslala nějakej reel, kde kuře jelo na kokršpanělovi (krčí rameny) nevim. A týpek na to: ROFL LMAO, tři smajlíky brečící smíchy, čtyři smajlíky potící se smíchy, pět třpytivejch srdíček a tři čerstvě vylíhlý kuřátka. A jeho obličej u toho celou dobu vypadal takhle (nulová emoce).
Za chvíli mu poslala selfíčko zezadu, na kterym s nakukem dělala squaty s nanukem a on jí na to poslal chilli papričku, kousání do rtů, broskev, voheň a lilek. Ale zase v obličeji u toho celou dobu vypadal, jako že ji chce zabít a naporcovat do mražáku.
Lilek
No a lilek, to je samozřejmě kapitola sama pro sebe. Nejerotičtější emoji ze všech je: lilek. Jak se to stalo? Jako možná to bude pro některé z vás překvapení, ale… můj penis nevypadá jako lilek. Žádnej penis nevypadá jako lilek. Pokud nevěříte, tak vám to můžu dokázat (rozepíná poklopec, ale na poslední chvíli sáhne do kapsy), protože shodou okolností mám dneska s sebou lilek. A jestli váš penis vypadá takhle, měli byste urychleně vyhledat lékařskou pomoc.
Já vůbec nechápu, jak se to lilkovi stalo. Že se stal mezinárodním symbolem pro penis. Já myslím, že lilek z toho byl sám zaskočenej. A hlavně… co dělal banán? Banán by měl vyházet celý svoje PR oddělní, že si nechali vyfouknout tenhleten vyloženě loženej titul. Jako… co se muselo pokazit, že banán znamená banán. A lilek znamená: chci tě vošukat.
Banán je daleko víc sexy než lilek. Už jenom to, jak ho jíte. Nebo i to jak chutná. Banán je v supermarketech dlouhodobě nejpopulárnější položka. Na Rohlíku se prodá víc banánů než rohlíků. Lidi se po něm můžou utlouct. Zatímco lilek… viděli jste vůbec někdy někoho jíst lilek? Ne. Neviděli. Protože zatímco banán je okamžitě ready, slaďoučkej, ergonomickej – lilek oproti tomu musíte oloupat, nakrájet, upýct, a i to je prd platný, protože i potom chutná jako… rozblemcaná houba na tabuli s příchutí SPD.
Lilek vypadá spíš jako nějakej nemocnej vnitřní orgán, než jako něco, kvůli čemu se generace žen dobývaj do kalhot. Prostě tenhleten lilkův mandát nedává smysl. To je, jak kdyby mezinárodní emoji pro vagínu byla řepa.
A ještě… fialovej? To není sexy, to je gangréna. To není na sexting, to je na amputaci.
Dumbing down vyznání
A to přímo souvisí s tím, co emoji rozjebali úplně nejvíc, a to je pářicí trh. Dřív když jste se někomu dvořili, tak jste mu psali milostný dopisy, básničky, zpívali serenády. A to mělo svůj význam. To byla příležitost prokázat svoji inteligenci, kreativitu, gramatiku. Podle toho se dali selektovat nápadníci. Toho ne, ten píše… požtěváček se ž.
Díky tomu dvořicí aréna byla otevřená jenom těm, kdo uměli dát dohromady větu. A to tříbilo genofond. Protože se dali odfiltrovat dementi. Jenže to už dneska neplatí.
Dneska když se někomu líbíte, tak on už nemusí psát sonet v jambickym pentametru o tom, jak máte krásnou… (ukazuje na ženu v publiku a nemůže si vybrat) nevim, tady prostě úžlabinu mezi nosem a pusou. Dneska vám pošle reel, kde se objímaj dvě vydry, s podkresem Imagine Dragons, k tomu lípne dva andílky, růžičku, broskvičku a lilek.
A takhle dneska vypadá vyznání. S tímhle si dneska vystačíte. Abyste byli v roce 2025 Don Juan, stačí vám emoční rozsah a slovní zásoba sestávající z osmi pidiobrázků, převážně ovoce a zeleniny.
Jako… kam jsme to dopracovali? Že vyznání lásky v 21. století vypadá tak, že si dva dospělí lidi posílaj náhodný hieroglyfy vylovený ze sekce „nedávno použité“. A vy můžete jenom doufat, že se za tou galerií lilků schovává někdo, kdo umí, když už ne číst a psát, tak se aspoň napoprvý trefit do mísy.
Emoji v dlouhodobých vztazích
A i když už jste někoho klofli, tak emoji to můžou stejně doprasit.
Pominu teď to, že chaty jsou smrtící samy o sobě, protože neobsahujou intonaci.
Takže já cestou domů píšu ženě: „No jasně. Udělej si to, jak chceš, miláčku. Pro mě za mě. Mně je to úplně jedno. Čau.“ Ona to otevře a jí přijde: „No jasně. Udělej si to, jak chceš. Miláčku. Pro mě za mě. Mně je to úplně jedno. Čau!“
Mně přijde zpátky: Ok. Palec nahoru. Tak si říkám ok. Ale pak přijdu domů a zjistím, že to vůbec není ok. A že ani ten palec není nahoru, ale ukazuje na peřiny na gauči.
A jako by tohle nebylo už dostatečně zrádný minový pole, tak tady máme ještě emoji.
Tuhle mi žena napsala: „Tys mi neposlal zpátky srdíčko. Ty už mě nemiluješ.“
„Ale já jsem Ti poslal palec nahoru.“
„Palec nahoru si posílej svýmu taxikářovi. Já jsem Tvoje žena. Já chci srdíčko.“
„Ale vždyť tři zprávy nad tím jsem Ti poslal srdíčko.“
„To je ale modrý srdíčko.“
„No… a?“
„Modrý srdíčko znamená přátelství. Červený znamená lásku. Růžový znamená zamilovanost. Já nechápu, jak se někdy můžeš takhle ke mně chovat.“
A já zas nechápu… (důvěrně, šeptem) jak se ty smajlíci používaj. Na to neexistuje žádná kodifikace. Navíc se to furt mění. A nemůžete ani zavolat do nějakýho… emotikonního ústavu a konzultovat to.
Mně teďkon žena před vystoupením žena poslala burrito. A já nevim. Já se bojim odpovědět. Já nevím, jestli to znamená, že má hlad. Nebo chuť na orální sex. (Dělá rukama vagínu.) Nebo že mi utekla s nějakym Mexikáncem do Jižní Ameriky. Nevim.
Nevim, nevim, jak si mám pamatovat, že fialový srdíčko znamená „jsem zamilovaná, ale taky trochu depresivní“ a žlutý znamená „mám tě ráda, ale mám hepatitidu“. Nevim.
#navratkeslovum
A proto teď zakládám takový konzervativní obrozenecký hnutí hashtag návrat ke slovům.
Jsme hodně radikální. Používáme celý věty. I s tečkou. Se všim. Kvůli tomu se nám nedaří oslovit nikoho narozeného po roce 2000.
Přitom máme takový úderný chytlavý slogany.
Méně hovínek, více znamínek. Ne jako mateřskejch, ale interpunkce a diakritika. Místo lilku, dej si chvilku. Něco vymyslet. Místo kapek potu, dej tam anekdotu. Místo palce nahoru, lupni tam metaforu.
A tak. Zatím máme 2 členy. Jedno z toho jsem já. Druhej je Martin Jirman. Doufám. Protože ještě o tom neví. Tak doufám, že až to zjistí, tak nevystoupí.
Tady je když tak potom přihláška.
Děkuju moc.
Tento příspěvek se mohl stát skutečností
díky vaší podpoře na herohero.
