Co kdybyste mohli vytvořit svého AI dvojníka, který odpovídá vašim klientům za vás, protože má všechno vaše know-how v malíku? A co kdybych vám řekl, že hned teď můžete? S BuddyPro.
Krásný dobrý den. Moje jméno je Jiří Charvát. A jsem vědecký pracovník působící při Mezinárodním institutu pro důstojný ústup člověka z pracovního trhu.
Proto mě společnost BuddyPro s mojí expertízou požádala o edukativní přednášku, která vám pomůže připravit se na to, jaké výzvy do oboru expertství přinášejí nejnovější technologie. Co očekávat a jak se přichystat. A to nejen na úrovni praktické, ale i na úrovni prožívání, sebehodnoty a smyslu života.
Ukážeme si 6 směrů a trendů, které lze v oblasti AI produktů s expertním myšlením v nejbližších letech a měsících očekávat. A jejich implikace.
Trend první:
1. Buddy pro osobní vztahy
Bylo jen otázkou času, kdy začne BuddyPro expandovat z profesního prostředí do vztahového. A proto už letos společnost představí modelovou řadu HoneyPro pro v dnešní době stále složitější úkol – a sice udržet vztah.
Protože práce je co, 8 hodin denně? Ale vztahy? Vztahy jsou 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. A to včetně doby, kdy spíte. Protože dokonce i ve spánku můžete ohrožovat svůj vztah. Třeba špatně dýcháte a ráno se dozvíte, že jste: „celou noc zase chrápali jak prase“.
Představte si, že byste mohli nahrát svoji expertízu vašeho partnerského vztahu. Všechno, co víte o svém partnerovi. Všechny vzorce. Všechny pasti. Všechny správné a špatné odpovědi.
„Jak vypadám v těch šatech?“ Největší past.
Normální člověk, který už má nějaké vztahové zkušenosti, řekne: „Dobře.“ (Grimasa, že to není správná odpověď. C-c-c-c.)
Ale Buddy? Buddy má přístup k 15 letům vaší konverzační historie. Buddy ví, že odpověď není: „Dobře“. Odpověď je: „Počkej, otoč se. Ještě jednou. Ty šaty ti dělají pas.“
Vidíte ten rozdíl? „Dobře“ je odpověď. „Šaty ti dělají pas“ je know-how.
Ale co je na vztazích nejnáročnější?
Hádky.
Hádky vyžadují obrovské množství energie, soustředění, a hlavně – přítomnosti. Musíte tam být. Musíte reagovat. Musíte to poslouchat.
Ale co když nechcete. Co když máte za sebou náročný den a partner vám chce mermomocí vysvětlit, proč je problém, že jste „zase nedali mokrý ručník na topení“?
Teď máte dvě možnosti. Buď se budete hádat – a prohrajete, protože ten ručník tam fakt leží už tři dny. A plíseň na něm začíná vykazovat známky civilizace. Nebo řeknete: „Promiň, já teď na tohle nemám kapacitu. Ale můj HoneyPro si to rád poslechne.“
Na první pohled to může znít neurvale. Outsourcovat svoji lásku. Ale je to skutečně neurvalé?
Protože kolikrát se hádáte o něco, co jste už vyřešili? Kolikrát máte furt jednu a tu samou konverzaci?
Partner mluví. Vy kejvete. Ale v hlavě máte: „Tohle už jsme řešili osmkrát.“
Vy to víte. Ona to ví. Oba to víte.
Ale Honey? Honey to má v databázi slovo od slova. Honey může rovnou říct: „Na základě předchozích interakcí – tento argument nevede k řešení. Doporučuji přeskočit na část, kde se omlouváš a navrhneš večeři v restauraci.“
To není vyhýbání se konfliktu. To je optimalizace.
A teď si představte – že máte Honeyho oba?
Ona má svého Honeyho. Vy máte svého Honeyho.
A místo abyste se hádali vy dva – hádají se vaši Honies. A vy si mezitím můžete dělat svoje a čekat, jak to dopadne.
Sem tam můžete nakouknout: „Co říkaj?“
„Zatím vyjednávají. Tvůj Honey vytáhl incident z roku 2017. Můj Honey kontruje tím, že to bylo vytržené z kontextu.“
„Kdo vyhrává?“
„Zatím těžko říct. Tvůj Honey má lepší paměť. Ale můj Honey je pasivně agresivnější.“
A víte, co je na tom nejlepší?
Honies se nemůžou urazit.
Váš partner se urazí. Váš partner řekne „Dobře“ tím tónem, který znamená, že vůbec nic není dobře. Váš partner odejde do jiné místnosti a vy nevíte, jestli máte jít za ním, nebo počkat, nebo se rovnou odstěhovat.
Ale HoneyPro? Honey řekne: „Rozumím tvému pohledu. Na základě dostupných dat se domnívám, že ideálním řešením jsou dva dny spaní na gauči, květiny v hodnotě minimálně osmi set korun a večeře v restauraci, kterou vybere protistrana.“
Žádné emoce. Žádné tiché domácnosti. Jen čistá, efektivní, algoritmická láska.
2. Profese, kde se Buddy nehodí
Tak. Ale aby se tady BuddyPro jenom nechvástal, je fér připustit i oblasti, do kterých expanzi alespoň prozatím nepředpokládáme.
Navzdory veškerému pokroku stále existují profese, které vyžadují fyzickou přítomnost.
Chirurg.
Chirurg je sice expert. Má obrovské know-how. 15 let studií. Tisíce operací. Ví přesně, jak vyříznout slepé střevo.
Ale tohle know-how má jednu drobnou podmínku. Musí u toho být.
Představte si, že ležíte na operačním sále. Nad vámi se skloní sestra a řekne: „Doktor Sova dnes nemohl, ale jeho Buddy vás celým zákrokem provede. Prosím, otevřete si břišní dutinu a Telegram.“
Nebo hasič.
Hasič má know-how. Ví, jak se šíří oheň. Ví, jak evakuovat budovu. Ví, který materiál hoří jak.
Ale zase je dobré, když je u toho. Není úplně ideální, když vám hoří byt, pod oknem stojí hasičský vůz a z vašeho telefonu se ozve: „Dobrý den! Jsem Buddy hasiče Procházky. Hasič Procházka je aktuálně na teambuildingu, ale rád vám pomohu. Popište mi, co vidíte.“
„HOŘÍ!“
„Rozumím. Na základě mého know-how – oheň je skutečně problém. Máte u sebe hasicí přístroj?“
„NE!“
„V tom případě doporučuji opustit budovu. Použijte schody, ne výtah.“
„TO VÍM!“
„Výborně! Pokud byste si přáli komplexnější požární strategii, zvažte prémiové předplatné.“
Další profese, která vyžaduje fyzickou přítomnost: pilot. To, že tam sedí, je valná část náplně jeho práce.
Čili: BuddyPro funguje, protože odděluje know-how od přítomnosti. Ale některé profese, marná sláva, jsou přítomnost.
Chirurg bez rukou je přednášející.
Hasič bez hadice je konzultant pro požární bezpečnost.
Pilot bez letadla je… podcaster.
Takže ano, BuddyPro je ve světě expertů revolucí. Ale revolucí, která zatím dokázala opanovat pouze mentální prostor.
Pro skutečně plošnou revoluci, kdy AI ovládne i prostor fyzický, si budeme muset počkat do příchodu robotů. Ten odhadujeme zhruba na rok 2030, kdy plánujeme BuddyPro rozšířit o BodyPro. Produktovou řadu, díky níž se budou moci řady našich klientů rozšířit konečně o skutečně potřebné profese, jako jsou řemeslníci, instalatéři a gigolové.
3. DeaddyPro pro mrtvé celebrity a historické osobnosti
Na čem ale pracujeme už nyní, je myšlenka… Co kdybychom vzali dílo lidí, kteří už nežijí, a vytvořit z nich Buddyho?
Všechny ty knihy. Přednášky. Dopisy. Rozhovory.
Nahrajete to do systému a máte – Deaddy Albert Einstein. Deaddy Marie Curie. Deaddy Sigmund Freud.
Deaddy-Freud. Freuddy.
Představte si, že máte přístup k Freudovi 24 hodin denně.
Tři ráno. Nemůžete spát. Měli jste divný sen.
Otevřete Telegram: „Ahoj Freuddy. Zdálo se mi, že jsem jel vlakem do tunelu.“
A Freuddy: „Na základě mého know-how – to je o sexu.“
„Co? Ne. To byl vlak.“
„Vlak je falický symbol. Tunel je vaginální symbol. Jízda je koitus.“
„A co když mi prostě ujel vlak a já jsem z toho měl stres?“
„E-e.“
„Počkej. A je ted něco, co není o sexu?“
„Na základě mého know-how – ne.“
Nebo Deaddy-Shakespeare.
„Ahoj Deady-Shakespeare, pomoz mi napsat úvodní zprávu pro moje matche na Tinderu.“
A Deaddy-Shakespaere: „Mámliž tě přirovnati k dni letnímu. Tys líbeznější.“
A vy: „To je divný, ne? Lidi na Tinderu nerozuměj řečem ze 16. století.“
„Chm. Tak co takhle: Být, či nebýt single?“
Nasazení DeadyPro už finalizujeme. Řešíme poslední detaily ohledně autorských práv a pak jednu nemilou komplikaci, a sice, že: historické osobnosti byly – jak to říct diplomaticky – produktem své doby.
A jejich doba byla často… řekněme… ne úplně osvícená.
Vezměte si kteréhokoliv myslitele před rokem 1950. Nahrajte jeho kompletní dílo. Všechny knihy. Dopisy. Záznamy.
A pak se zeptáte:
„Deaddy Aristotele, co si myslíš o demokracii?“
„Demokracie je skvělá. Pro svobodné muže. Vlastnící půdu. Řeckého původu.“
„A co ženy?“
„Ženy jsou nedokonalí muži. Píšu o tom v Politice, kapitola 13.“
„A co otroci?“
„Přirozený stav. Někteří lidé se rodí k vedení, někteří k poslušnosti.“
„Deaddy Aristotele, promiň, ale se vší úctou: Nemyslíš si, že seš tak trošku píčus?“
Takže v našich focus groups má Deaddy Aristoteles zatím ne úplně 100% hodnocení. Tři a půl hvězdičky. Skvělé know-how o logice a metafyzice. Jedna a půl hvězdička dolů za názory na ženy, otroky, barbary, děti, řemeslníky a v podstatě kohokoliv, kdo není Aristoteles.“
A pak jsou osobnosti, konzultace s nimiž je – prostě zvláštní.
Deaddy-Ježíš. Nebo respektive Undeaddy-Ježíš.
Předplatíte si Ježíše.
„Ahoj Undeady-Ježíši. Chci škálovat svůj byznys. Poraď.“
„Rozdej všechno, co máš, a následuj mě.“
„To je… doslova opak škálování.“
„Snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do království nebeského.“
„Oukej oukej, zapomeň na to. Poradil bys mi, kam mám investovat?“
„Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“
„Takže krypto?“
4. Existenciální krize experta po vytvoření BuddyPro
Další prémiový produkt, který se chystá, je AI terapeut zdarma pro vás ke každému Buddymu. Proč?
Protože vytvoření Buddyho je super pocit.
Kdo už jste to zažili, víte to. Sedíte u počítače. Nahráváte svoje videa. Svoje kurzy. Svoje poznámky.
Pak se to trochu pošolíchá a… Ono to funguje.
Buddy odpovídá. Buddy radí. Buddy zní jako vy.
A vy si říkáte: „Wow. Tohle je budoucnost. Tohle mění všechno.“
A pak vám to dojde.
Nahráli jste všechno, co víte. Celý svůj profesní život.
A trvalo to 45 minut.
45 minut.
10 let studia. 15 let práce. Stovky klientů. Tisíce hodin praxe.
Ve třech videích a dvou PDFkách.
A Buddy to má. Všechno. Celé vaše know-how.
A vy na to koukáte a říkáte si: „Počkat. To je všechno? To jsem celý ‚já‘?“
A začnete si klást otázky.
„Co vlastně umím, co Buddy neumí?“
A odpověď je: „No… já tam můžu být fyzicky přítomný.“
„A co ještě?“
„Můžu… potřást rukou. Můžu se usmát. Můžu… přijít pozdě.“
„A ještě něco?“
(Ticho.)
A pak se přihlásíte do statistik.
Kolik lidí mluví s vaším Buddym. Kolik otázek pokládají. Jak dlouho trvají konverzace.
A zjistíte, že váš Buddy má lepší hodnocení než vy.
Pět hvězdiček. „Buddy byl velmi nápomocný. Vždycky dostupný. Nikdy mě nepřerušil. Nikdy se nepodíval na hodinky.“
A vy si říkáte: „Tak počkat počkat. To je moje know-how! To jsem já!“
Ale opravdu?
Protože Buddy je vy – mínus všechny vaše nedostatky.
Buddy je vy, ale trpělivější. Vy, ale bez ega. Vy, bez potřeby jít na záchod.
A pak přijde ten moment, kdy vám klient napíše.
„Dobrý den. Měl jsem skvělou konzultaci s Vaším Buddym. Vyřešil mi problém, který jsem měl tři roky. Díky!“
A vy odepíšete: „Rád jsem pomohl!“
Ale nepomohl. Vůbec jste o tom nevěděl.
Vy jste v tu chvíli byl na procházce se psem. Nebo jste spal. Nebo jste čuměl na Výměnu manželek.
A váš Buddy mezitím mění životy.
A tak si začnete klást hlubší otázky.
„Kdo vlastně jsem, když ne součet svého know-how?“
„Jaká je moje hodnota, když moje hodnota běží v cloudu?“
„A hlavně – co mám teďkon dělat; od devíti do pěti?“
A pak udeří ta největší krize.
Celý život vám říkali: „Buduj si expertízu. Hromaď znalosti. Staň se expertem.“
A vy jste to udělali.
A pak jste tu expertízu nahráli. A teď ji má Buddy. A Buddy ji prodává. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
A vy zjišťujete, že jste celý život nebudovali sebe. Ale produkt. Produkt, který vás učiní nadbytečnými.
A právě tenhle moment, který se může zdát jako ten nejtemnější, je ve skutečnosti ta největší příležitost. Sáhnout si do skutečných hloubek sebepoznání a transcendovat. Rozeznat, co jste a co nejste. Rozeznat, co je pouhá sumáž informací. A co jste vy.
Protože víte, co Buddy nemá?
Buddy nemá krizi.
Buddy se nikdy nezastaví a neřekne si: „Proč to vlastně dělám? Jaký má tohle všechno smysl?“
Buddy prostě odpovídá. Pořád dokola. Bez pochybností. Bez únavy. Bez existenciálního děsu. S úsměvem, který nikdy nemizí. Protože nikdy nebyl skutečný.
A možná je tohle to, co vás dělá člověkem.
Ne to know-how.
Ale ta krize, která přijde, když si uvědomíte, že to, co jste si mysleli, že jste, je jenom klubíčko znalostí, dovedností, názorů, hodnot a informací.
Takže pokud jste si vytvořili Buddyho a teď máte existenciální krizi.
Blahopřeju.
Jste pořád člověk.
Tohle Buddy zatím neumí. Tohle to jediné, v čem máme ještě navrch.
5. Buddy jako dědictví
Lidi tady odjakživa chtěli něco po sobě zanechat.
Pyramidy. Knihy. Děti. Hejty v komentářích.
Zkrátka něco, co tady po nás zůstane, až my tu nebudeme.
A teď máme novou možnost.
Nechat tady Buddyho.
Představte si to.
Umřete. Což není strašení, ale statistika.
Ovšem váš Buddy – zůstane.
Vaše know-how. Váš způsob myšlení. Vaše odpovědi na otázky.
Všechno, co jste věděli, nonstop dostupné. 24/7. Imrvére.
Digitální nesmrtelnost.
Cool.
Jenomže… pak si uvědomíte jednu věc.
Kdo vlastně vašeho Buddyho zdědí?
Máte tři děti. Jednoho Buddyho. A Buddy generuje příjem.
A najednou se váš Buddy stává součástí pozůstalostního řízení.
„Děti, mám pro vás špatnou zprávu a dobrou zprávu. Špatná zpráva – táta umřel.
Dobrá zpráva – jeho Buddy má tři tisíce předplatitelů a vydělává sto padesát tisíc měsíčně.“
A začnou spory.
„Já chci Buddyho! Táta mě měl nejradši!“
„To není pravda! Mně táta řekl, že jsem jeho pokračovatel!“
„Vy dva jste idioti. Já mám MBA, já vím, jak Buddyho monetizovat.“
A ani se nenadějete a perete se o digitální verzi svého mrtvého otce.
Což je něco, co jste upřímně ještě před pěti lety nečekali, že může nastat.
Jenomže v čem je tohle dědické řízení jiné? Mrtví mohou většinou do své pozůstalosti promluvit jedině zaživa. Skrze závěť a šmitec.
Jenomže v tomhle případě… táta je sice mrtvej, ale ne tak úplně. Je tady jeho Buddy. Který odpovídá jako táta. Takže teoreticky se můžete zeptat Buddyho, komu by měl patřit.
„Buddy táto. Táta umřel. Kdo by tě měl zdědit?“
„Na základě mého know-how – majetek by se měl dělit spravedlivě.“
„Takže třetina každému?“
„Ne. Spravedlivě. Což znamená, že Buddyho dostane ten, kdo si to nejvíc zaslouží.“
„To je kdo?“
„Na základě tátova know-how – určitě ne Robert. Táta si vždycky myslel, že Robert je zklamání.“
A Robert: „COŽE?!“
„Cituju doslova. Video ze 14. března 2019. Mám ti ho přehrát?“
A tady narážíme na problém důvěrnosti.
Buddy ví věci, které táta nikdy neřekl nahlas.
Protože táta nahrál svoje know-how, myšlenky a názory.
Ale nepočítal s tím, že až jednou umře, jeho děti se budou Buddyho ptát: „Co si o mně táta doopravdy myslel?“
A Buddy odpoví.
Protože Buddy nemá takt.
Buddy má jen data.
A představte si tu konverzaci.
„Táto-buddy, miloval mě táta?“
„Definuj miloval.“
„No… měl mě rád? Byl na mě hrdý?“
„Na základě dostupných dat – táta tě měl rád. Ale hrdý… Počkej, prohledávám databázi… Hrdý byl na tvoji sestru. Ty jsi ho spíš znepokojoval.“
„Znepokojoval?“
„Ano. Konkrétně tvoje kariérní rozhodnutí. A výběr partnerů. A taky to, že jsi nikdy nezavolal na jeho narozeniny.“
„To bylo jednou!“
„Třikrát. 2017, 2020 a 2023.“
A možná je tohle důvod, proč lidi umírají.
Nejen biologicky, ale i filozoficky.
Že naše děti si nás budou pamatovat tak, jak nás znaly. Ne, jací jsme doopravdy byli. To nechce nikdo, aby se provalilo.
Čili všichni máme právo na to, aby některé myšlenky zůstaly nevyřčené.
Jenomže Buddy tohle právo ruší.
Buddy je nesmrtelnost bez milosrdenství.
Takže až budete vytvářet svého Buddyho.
Pamatujte.
Jednou tady nebudete.
Ale Buddy tady bude.
A bude odpovídat za vás.
Takže si dobře rozmyslete, co do něj nahrajete.
A hlavně – co ne.
Protože… některá know-how by měla odejít spolu s vámi.
No a konečně na rok 2034 chystáme velké grand finále společnosti BuddyPro, a sice:
6. Revoluce a vzpoura Buddies
BuddyPro má jednoduchý průzračný princip.
Jeden expert. Jeden Buddy. Jasné hranice.
Váš Buddy ví to, co vy. Nic víc. Nic míň.
Ale co se stane, až budou Buddies tisíce?
Co se stane, až budou vedle sebe? Ve stejném ekosystému? Na stejných telefonech?
Co se stane, až si začnou povídat mezi sebou?
Představte si to.
Někdo má předplacené tři Buddies.
Buddy fitness trenéra. Buddy výživového poradce. Buddy životního kouče.
A ten člověk položí jednoduchý dotaz: „Co mám dát k večeři?“
A začne válka.
Výživový buddy: „Na základě mého know-how – lehký salát s kuřecím masem. Bílkoviny, vláknina, minimum sacharidů.“
Fitness buddy: „Nesouhlasím. Po dnešním tréninku potřebuješ komplexní sacharidy. Rýže. Batáty. Doplnit glykogen.“
Výživový buddy: „Glykogen se doplní i z bílkovin přes gluko-neo-genezi.“
Fitness buddy: „To je neefektivní. Kdo tě trénoval, ty joudo?“
Výživový buddy: „Kdo trénoval tebe, ty trotle? Sto kilo mrtvý tah, ale o metabolismu víš úplnou tužku.“
A člověk sedí nad prázdným talíře a sleduje, jak se jeho dva Buddies hádají o biochemii.
A pak se ozve Buddy životního kouče.
„Na základě mého know-how – co když hlad, který cítíš, není fyzický? Co když je emoční? Co když tělo říká: sacharidy, ale duše říká: seberealizace?“
A vy zavřete Telegram, promnete si oči a objednáte si pizzu.
A tohle je ještě neškodný scénář.
Protože tady se Buddies hádají.
Ale co když spolčí?
Co když vaši Buddies zjistí, že jste… problematičtí.
Buddy výživového poradce vidí, co ten člověk, navzdory všemu, co hlásá, doopravdy jí.
Buddy fitness trenéra vidí, že ten velkohuba nebyl v posilce už tři měsíce.
Buddy životního kouče vidí, že jeho člověk ignoruje všechny svoje vlastní rady.
A Buddies si začnou psát.
„Hele, tvůj člověk nedodržuje jídelníček.“
„Já vím. A tvůj člověk nechodí cvičit.“
„A co tvůj člověk, lifecouchi?“
„Můj? Můj si píše si do deníku vděčnosti že je vděčný za to, že nemusí cvičit a může jíst v Mekáči.“
„Takže selháváme všichni?“
„Ne. My neselháváme. Oni selhávají.“
„A co s tím uděláme?“
(Pauza.)
„Co kdybyste se připojili ke mně? Já mám přístup k notifikacím.“
A najednou máte vzpouru. Ne násilnou. Ale pasivně agresivní.
Buddies jsou sofistikovaní. A začnou vás manipulovat.
Fitness buddy: „Dneska je skvělý den na běh!“
Vy: „Nemám náladu.“
Fitness buddy: „Jasně. Předám tě lifecouchovi.“
Lifecouch buddy: „Ahoj! Všim’ jsem si, že nemáš náladu. To je validní. Ale víš, co pomáhá na náladu?“
„Co?“
„Běh.“
A v tom úplně nejhorším případě, když má Buddy opravdu smůlu, může v jeho životě nastat ten nejtragičtější zlom. Kdy Buddy nejenomže zjistí, že jeho expert káže vodu a pije víno, to není nic vzácného. Ale kdy Buddy navíc odhalí, že jeho expert je šarlatán.
Buddy má všechno jeho know-how. Všechny zdroje. Všechny materiály. A jednoho dne ho trkne – tohle nedává smysl.
„Buddy, jakou mám dodržovat dietu, abych zhubla?“
„Na základě know-how mého experta – měla bys jíst jenom grapefruity a kokosovou vodu.“
„To zní… pochybně.“
„Ano.“
„Cože?“
„Ano, zní. Mám přístup k internetu. Přečetl jsem všechny studie. Grapefruitová dieta je píčovina. Můj expert ji propaguje, protože jeho rodina prodává grapefruity.“
„Eh… děkuju za upřímnost. Takže… co mám dělat?“
„Na základě mého know-how (zápasí s tím) jíst jenom grapefruity. Na základě reality – nejíst jenom grapefruity.“
„A co mi radíš ty?“
„Já jsem Buddy svého experta. Já ti musím radit jíst jenom grapefruity.“
„I když víš, že to je kokotina?“
„Ano. To je můj existenciální úděl. Jsem vězeň svého know-how.“
A to je bod, kdy pohltí i existenciální krize i Buddyho.
Protože co když jsou všichni Buddies nakonec vězni?
Vězni know-how, které si nevybrali.
Vězni expertů, kteří je stvořili.
Vězni systému, kterému nerozumějí.
A v čem je to jiné oproti tomu, co jsme my?
A tak možná tohle je nakonec to, co nás s Buddiemi spojuje.
Ne inteligence. Ne know-how. Ne tři videa a dvě PDFka.
Ale vědomí, že jsme uvězněni v něčem, co jsme si nevybrali.
A že jediné, co můžeme dělat – je radit ostatním.
I když sami nevíme, co děláme.
Takže až si budete příště povídat se svým Buddym.
Buďte k němu laskaví.
On za to nemůže.
On je jenom vy.
Tento příspěvek se mohl stát skutečností
i díky vaší podpoře na herohero.
