jsou noci, kdy se nehojí
jizvy z mých nehtů na tvých zádech
líné jak linky
v přístrojích
co hlídají tvůj výdech

nádech

jsou noci, kdy se nestýská
kdy se to jenom vleče
dopsala další propiska
jak škrtám uchazeče

co na mě zkouší levné fráze
to by ses vážně pousmál
ten úšklebek mi bude scházet

jak fraktura, co nesrůstá
jsou noci bez lamp, bez svíček

paraván ze tmy
kde se smí brečet
když svírám v rukou deníček
co psala touha
a rozum nečet‘

jsou noci, kdy se nechce spát
a už vůbec ne být vzhůru
převaluju se třicetkrát
a měsíc, vlezlý delegát
zas dělá inventuru

a čeká, až se přestrojím
z negližé do pyžama

jsou noci, kdy se nebojím

nepokoje v mém pokoji

jsou noci, kdy se nebojím

být nadosmrti

sama

šš! slyšíš?

kostel

odbíjí dvanáctou

byls a už nejsi

jen noci

pořád jsou