Nedávno jsem si četl vedle svojí přítelkyně v posteli a uvědomil jsem si, že už jsme asi tři týdny neměli sex. Tak se na ni otočím: „Nechceš sex?“

A ona: „Jako… když na mě začneš nějak dorážet, tak asi jo.“

„Jé, tak to mám taky tak.“

A dál jsme si četli.

Je těžké udržet jiskru v dlouhodobém vztahu.

A říkám si, čím to je? Čím to, že na začátku, když potkáte někoho nového, máte co dělat, abyste při každé jeho SMSce neejakulovali; a za pár měsíců… máte co dělat, abyste při jeho ejakulaci neSMSkovali?

Freude, Freude, vždy na tebe dojde

 
Freud na to má hypotézu. Jako ostatně na všechno od pasu dolů. Freud tvrdí, že čím jste ve vztahu déle, tím víc vám vaše láska k partnerovi připomíná vaši lásku k rodičům. A přesto – nebo paradoxně právě proto – že je vám váš partner ze všech lidí nejblíž, kvůli ranému tabu incestu o něj ztrácíte sexuální zájem.

To je důvod, proč nás po letech v manželství často víc vzrušuje představa sexu s cizím člověkem, nebo dokonce s někým, koho nesnášíme, než s životním partnerem. A někdy nejen představa.

Internet is for porn

 
Do toho internetová pornografie.

Každý na internetu může dnes během minuty vidět víc genitálií než uklízečka v plaveckém bazénu za celou šichtu.

Váš mozek se topí v dopaminu. Má pocit, že jste zasáhli genetický jackpot. Což je chvilku bžunda, ale jen dokud nezjistíte, že se vám tím posouvá práh rozkoše.

Že i když váš večer skončil sexem, tak nejste stoprocentně spokojení. Protože u toho zároveň nelízala svoji matku a tajně vás při tom nenatáčel poslíček s pizzou.

A to mluvím jen o rizicích, která vám hrozí, když používáte porno správně. Nemluvím o tom, když jste nepozorní, ukliknete se a najednou koukáte na dva liliputy, jak močí na spící babičku, a říkáte si: „Co jsem to chtěl?“

Pirátky z Honibrku

 
Porno vás nesoudí. Je tu, na vzdálenost jednoho kliku, okamžitě připraveno splnit ty nejbizarnější požadavky vašeho libida a je mu jedno, jestli jste zapomněli vyluxovat nebo mlaskáte u večeře.

Ať si vymyslíte cokoli, jakoukoli fantazii, někde se sešli lidi, dali si tu práci a natočili to.

Pirátky z Honibrku. Análka v říši dildů. Bob a bobr. Šmoulové: kam přijdou, tam je šoust. Bob a bobr. Všechno tam je.

A to je sexuální konkurence, proti které stojíme dneska. A prohráváme.

Protože jak tomuhle chcete konkurovat? To je, jako kdybyste měli starou prolejzačku. Kterou už máte prolezlou skrz na skrz. Šprušle vošmataný. A najednou vedle ní postavěj Disneyland. A vy si říkáte: „Wow!“

A teprve za pár let vám dojde, že ta prolejzačka jste vy.

Obdélník pro všechno

 
A aby toho nebylo málo: šmoulové si to rozdávají v těch samých přístrojích, na kterých máme každý všední den 8 hodin pracovat.

Neřeknu, kdybych si koupil speciální porno telefon. Třeba… Chujawei. Oukej, koupil jsem si Chujawei. Vím, co můžu čekat.

Ale ne. Vy si koupíte normálně pracovní telefon a… šukaj v něm šmoulové. Není divu, že je z toho mozek úplně mešuge.

Dřív byly hranice jasné a ostré. V továrně se pracuje. V posteli se souloží. Zaměstnanec 20. století vždycky věděl, v jakém kontextu se aktuálně nachází. Věděl, jestli ho zrovna jebe šéf nebo manželka. Uměl jasně rozlišit mezi píchačkou a píchačkou.

Dneska děláme všechno v tom jednom stejném svítícím obdélníku, před kterým dřepíme celý boží den. Chvíli v něm šudláme výkaz práce, chvíli nákup, chvíli penis. Čili mozek nikdy neví, která bije. Neví, jestli v příští vteřině stáhnete film, PDFko nebo předkožku.

Neví, jakou má žhavit nervovou dráhu. Tak rozsvěcuje všechny přes sebe, jak vánoční stromeček. A my se nedokážeme 5 minut soustředit.

Takovémuhle zmatení a pokušení nemuseli lidi čelit nikdy v historii. To je, jako kdybyste ve středověku chtěli, aby vám posekali pole; a rolnicím byste rozdali srpy, které mají místo rukojetí dilda. Taky by nevěděly co dřív.

Přitom když vám dává zaměstnavatel notebook, tak vám dává přesně to: dildosrp.

Prolejzačky všech zemí…

 
Evoluce nás neobdařila pohlavním pudem proto, abychom slintali nad rytmicky se pohybujícími pixely ve tvaru spoutaných japonských školaček. Ale aby pokračovala štafeta života a jako bonus: abychom vytvářeli pouta mezi sebou. Abychom používali sex jako vzájemné intimní lepidlo, ne abychom měli ulepenou myš.

Porno vyjímá sex z emocionální krajiny našich skutečných vztahů. A je pozoruhodné, kolik takové vyjmutí dovede napáchat škod. Protože marná sláva… na mnoho napětí, mrzutostí, smutku a samoty pořád neexistuje lepší lék než stará dobrá penetrace. A tam, kde chybí, se tohle všechno hromadí.

Takže pokud nechcete, aby váš vztah byl kříž, je čas kliknout vpravo nahoře na křížek. Zavřít šmouly a oprášit prolejzačku. Třeba zjistíte, že ještě tak úplně nepatří(te) do starého železa.

Ilustrace Kateřina Čápová. Vyšlo v Pravém domácím časopise 11/2020.

Nyní Pravý domácí čtvrtletník, ve kterém rubrika dál vychází, si můžete předplatit na pravydomaci.cz.

Tenhle text se mohl stát skutečností
díky vaší podpoře na herohero.