Lidstvo stojí na rozcestí. Technologie, které nás měly spojit, nás zároveň rozdělují. Žádný člověk není tak zajímavý jako smartphone. A zápas o naši pozornost neustále přiostřuje.
Jak si v téhle aréně vedu já? Svěřil jsem se Jitce Holasové, markeťačce, která je aktuálně na mateřské dovolené a o to hůř se jí svodům kyberprostoru odolává. Aby si připomínala svůj záměr a vážnost situace, založila web s hlubokými upřímnými rozhovory o tom, co často nepřiznáváme ani sami sobě, natož ostatním: o závislosti na digitálních technologiích. Založila Digitální hyggienu.
Náš rozhovor si můžete přečíst nebo poslechnout.
Říkáš, že nejsi spisovatel ani stand-up komik… Tvrdíš, že neexistuješ. Není to únavné zvědavým novinářům pořád vysvětlovat, co to znamená? Vysvětlíš mi to taky, prosím? :)
Únavné to není, pokaždé totiž odpovím něco jiného, co mě zrovna napadne (smích).
Že neexistuju mi poprvé došlo na psychedelickém tripu – na ayahuasce a následně na žábě (pozn. rituál s jedem žáby Bufo Alvarius, nejsilnějším psychedelikem na světě). Teď si to dál ověřuju v meditacích.
Když dáváš opravdu velký pozor na svoje prožívání, zjistíš, že třeba slyšíš štěkat psa. Svrbí tě noha. Slyšíš vrnět ledničku. Vzpomeneš si, že máš dopis na poště. A všimneš si, že ty to neovládáš. Neovládáš, čeho dalšího si všimneš, jaká další myšlenka ti připluje.
Čili není žádné já, není tu žádný vidič, slyšič, přemýšleč. Je tu jen další zvuk, další obraz, další myšlenka. Není tu žádný konatel, jen proud zkušenosti.
Nikdo z nás neexistuje. Ani já ani ty neexistujeme v tom smyslu, že máme svoji agendu, svobodnou vůli, já.
Svobodná vůle neexistuje. A jsme zase u Harariho.
Ano, přesvědčivě to píše v Homo Deus. Nejnovější výstupy z laboratoří neurovědců to také ukazují. Zjišťuje se, že mozek ví, co uděláš, dřív než ty.
Naše vědomí se domnívá, že je kapitánem toho, co děláme. Jenomže to vypadá, že je jen pasažérem.
Když usínáš, melou se ti myšlenky samy od sebe. Ta, která má největší emoční náboj, nebo přijde mozku důležitá, z nevědomí vybublá do vědomí. A ty pak říkáš: jo, to si myslím JÁ. Ale to JÁ nic neznamená.
JÁ je další myšlenka, která se až retrospektivně snaží vlastnit ostatní myšlenky.
Takže neexistujeme. A ještě víc chodíme neexistovat do kyberprostoru. Chodíš tam taky neexistovat?
Určitě, chodím. Bytí s tímhle plnoprázdnem, když jen jsi – přitom tušíš, že nejsi, nemáš svobodnou vůli – je prázdný a tíživý. Nevydržíme s tím.
Mysl se od prázdna potřebuje neustále rozptylovat. A cokoli – konverzace, obrázek, post, video – ji vytrhne do konejšivého zapomnění.
Do transu ještě větší neexistence.
Celý rozhovor TU.
Přestože tenhle příspěvek nešel z jejich kapes,
protože nejde o můj autorský počin,
i po rozhovorech můžu pobíhat díky podpoře svých famózních patronů:
Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:
Jana Märcová | Vladislav Raška | Šárka Kašparová | Martin Břeň | Lenka Melicharová | Tomáš Kučera | Jan Gruncl | Jan Trávníček | David Švejda | Jiří Boháč | David Zbytovský | Anna Benešová | Ilja Panić | Tereza Ondrušková | Anna Ackermann | Martina Mia Svobodová | Roman Holota | Adriana | Markuc
Mira Siler | Tomáš Blaho | Filip Mrkvička | Bronek | Jan Klos | Michal Novotný | Josef Dastych | Petra Slobodová | Vít Jurásek | Martin Kalužík | Magdalena Papežová | Michala Tomanová | Michaela Stará | Branislav Trnkócy | Jan Rosenthaler | Zdenek Svoboda | František Löffelmann | Radka Hrotková | Michal Zubáč | Zdeněk Pazourek | Tomáš Král | Dagmar Janoušková | Petr Zrůnek | Tomáš Buček | Natálie Schejbalová | Lukáš Dudek | Šimon Bilina | Barbora Buchalová | Laura Dräxler | Kuba Vichta | Václav Sobota | Michal Zeman | Martin Rada | Ondřej Sika | Ne ToNejsemJa
I ty můžeš být jedním z nich a jet v tom s námi.
Staň se patronem Jiřího Charváta.
Získáš přístup k novým videím, mind-upům, přednáškám, slamům, rozhovorům, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.
Přidej se na www.patreon.com/jiricharvat.
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.