Nenalíčená Sylva v teplácích a flanelové košili ležela rozvalená ve fatboyi vedle kopírky, cucala třicátý trojúhelníček taveného sýra a zapíjela to krabicovým vínem.
„Nechceš si vzít radši dovolenou?“ podíval jsem se na ni empaticky.
„Žádnou už nemám.“ Se stoupající hladinou promile bylo pro Sylvu čím dál obtížnější přechytračit červený proužek čouhající z alobalu. „Všechnu jsem vyčerpala, když jsem se 14 dnů starala o Andrého potom, co si na fotbale narazil kostrč.“
„Si?“ ušklíbl se Pixel. „Spíš někdo jemu, ne? Ve sprchách.“
Sylva nejdřív nereagovala, pak se rozesmála hurónským smíchem, který se po dvou nádeších zlomil do hysterického pláče.
Z výtahu vypochodoval Patrik. Místo košile s naškrobeným límečkem měl síťované tílko, kožené kalhoty a na rameni vytetováno CASUAL SEX.
Čtvrt minuty jsme se na něj dívali.
Pixel k němu přistoupil: „To je ze žvejkaček, ne?“ naslinil si palec a začal kérku rozmazávat. Patrik se ho snažil neúspěšně odrazit bodáním iPhonem do žeber, ale i tak mu po krátké strkanici zbylo na rameni jen pár šmouh a AS S.
S koženým zaskřípěním přiklekl k Sylvě a vylovil z diplomatky bonboniéru ve tvaru srdce. I LOVE Milka. Sylva si utřela nudli. „Máš pravdu. Byla jsem kráva.“
„Ne, to jsem tím…“ Patrik sáhl do zadní kapsy, vytáhl 2 lístky na Helenu Vondráčkovou v Lucerně a laškovně na Sylvu mrkl. „Myslíš na to, co já?“
„Myslím na to, že bych všem chlapům uřezala ptáky a zašila zadky.“
Patrik otevřel pusu a zase ji zavřel.
Pavlína přiskočila a plácla si se Sylvou high-five. „Držela bych ti jehelníček.“
„Ale,“ ozval se Pixel. „Hlavně že ženský jsou úplní andílci.“
„Určitě lepší než chlapi,“ odplivla si Pavlína.
„V čem jako?“
Za 10 minut to vypadalo v našem kanclu jako na tanečních. U zdi muži. U oken ženy. Kromě jednoho přeběhlíka: 5letého syna naší seniorní účetní, který se ale příliš nezapojoval, protože hned jak Sylva začala vyzývat k amputaci genitálií, dostal tablet a sluchátka a díval se na Příšerky s. r. o.
Pixel stál s lihovým fixem před flipchartem nadepsaným ŽENY a plnil ho důvody, proč jsou ženy zavrženíhodná stvoření.
Pavlína kompletovala obdobný seznam na flipchartu nadepsaném HAJZLOVÉ.
Oba pohlavní tábory se o překot překřikovaly.
– „Jste necitliví.“
– „Vydíráte sexem.“
– „Nepomáháte doma.“
– „Utrácíte za hovadiny.“
– „Nedáváte dolů prkýnko.“
– „Jste zlatokopky.“
– „Vy nás podvádíte.“
– „Hm. Aha. A s kým asi?“
„Odkládáte děti do babyboxů!“ uhodil na ženy Pixel.
„No a?“ ohradila se Pavlína. „Kdybyste si dovedli nějaké porodit, děláte to taky.“
„Jste špindíry,“ osočil se na ně Pepé. „Na záchodech poházené vložky zakrvavené. Všude. To je hrozný.“
„Jak víš, jak to vypadá u nás na záchodě?“ zamračila se Sylva.
Pepé se na 10 vteřin zadíval z okna, pak zpátky na Sylvu. „Mmm…. cože?“
„Chlapi jsou citově daleko plošší. Myslí pérem,“ ulevila si Pavlína. „Naslibují vám hory doly. Klidně vám roztrhají srdce na kusy, jen aby si vrzli.“
„Ženský vás kojej až do dvanácti a tvrdí vám, že je to normální,“ šeptal pomalu Patrik, zatímco civěl nepřítomně před sebe. „Vy to pak řeknete ve škole a všichni se vám posmívají a říkají vám Cecek.“
Kancl utichl.
„To…“ Pixel se podrbal fixem na hlavě, „…tam asi psát nebudu. Promiň, Cecku.“
„Za největší zlo prostě můžou chlapi. Tečka,“ pronesla dogmaticky Pavlína.
„Jak tečka?“ ušklíbl jsem se. „Dvojtečka. Uveď příklady.“
„2. světová válka!“ namířila na nás Sylva vítězně zobáček krabičáku.
„Dívčí válka!“ kontroval Alfons.
„Válka s mloky!“ vykřikl Pixel. Pak se zarazil. „Jo, ne. Za tu mohli mloci, sorry.“ Zvážněl. „Mloci jsou taky svině.“
„Jo, a jste násilníci!“ obořila se na nás Pavlína.
„Co to je za krávovinu?“ naštval se Pixel. „To je trochu zobecňování, ne?“
„Ne, není,“ trvala na svém. „Máte to v krvi,“ otevřela fix.
„Co… To tam nenapíšeš.“
„Napíšu.“
Pixel k ní přiskočil a začali se přetahovat o modrou lihovku. Pavlína se bránila a čmárla Pixela přes tričko.
„Ty blbko!“ vyjekl. „To je handmade z fashion marketu! Já tě…“ strčil do Pavlíny, ta vrazila bokem do tiskárny a spadla na zem. „Prom– miň.“
Fixa se překutálela po koberci k nohám 5letého účetního juniora.
Ten ji zvedl. Přicupital k flipchartu s nápisem HAJZLOVÉ a úplně dolů, kam dosáhl, si začal kreslit. Mlčky jsme sledovali každý jeho tah.
Nejdřív nakreslil panáčka. Čáru po čáře. A pak vedle něho holčičku, jak se drží za ruce.
Sylvě se zaleskly oči. „To je tak smutný.“ Odložila víno a vydrápala se z fatboye. Dřepla si ke klučinovi a objala ho. „Příští rok jde do školy a vůbec neumí kreslit.“
Chceš vědět, co bylo dál?
Staň se patronem Jiřího Charváta.
Získáš přístup k novým videím, mind-upům, přednáškám, slamům, rozhovorům, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.
Přidej se na www.patreon.com/jiricharvat.
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.
Papírová pojistka, až umřu a nebudu moct platit hosting.