A v určitém bodě jsem si uvědomil: „Hej, tak moment. Když je tak snadné ztratit Jima Carreyho, kdo je kurva Jim Carrey?“
Měl bys říkat: „Jsme důležití.“ Měl bys říkat: „Všechno bude v pořádku. Všechno, co si vysníš, se může uskutečnit.“ A měl bys říkat všechny tyhle věci. Já věřím, že to takhle funguje, ale nevěřím, že na čemkoli z toho záleží. Tohle záležení je pro mě lidský konstrukt, který se zrodil ze stejné potřeby, kvůli které potřebujeme božstva a takové věci. Já věřím v energii Boha. Všechno je posvátné. Neexistuje jediná věc, která není posvátná. A já jsem TO. A je mi jedno, co se děje. A zjišťuju, že svoboda, která z toho plyne, je nakonec to, po čem lidi prahnou. „Hej, já taky nechci bejt já!“ A já na to: „Tak super. Protožes nikdy nebyl.“
Věřím, že jsem se musel stát slavným… konceptem a získat všechny ty věci, o kterých lidi sní, a dosáhnout toho, co vypadá jako úspěch, abych se mohl zbavit svého připoutání k těmhle věcem. Byla to část evoluce ega, strávit první půlku života získáváním a přidáváním věcí. Myslet si, že k sobě můžete něco přidat. A vypadá to skvěle, když máte cool auto a pěkné oblečení a udělali jste něco, co lidi obdivují, ale nikdy vás to nemůže naplnit. Nikdy nemůžete být šťastní. Odtud štěstí přijít nemůže.
Před pár lety jsem se potýkal s depresí a lidi si pořád myslí, že to je to, čím procházím. Ale v mém životě už není deprese, vůbec. Je tam smutek, radost, euforie, uspokojení a neuvěřitelný vděk. Ale to všechno je jenom počasí, které přijde a odejde. Nikdy se dost nezabydlí, aby mě zabilo.
Šťastné místo je uvědomění, že jsi všechno. A nikdy tu nebylo žádné skutečné TY. Je to divný malý sémantický hup, který uděláš. A zní to kurva strašidelně: „Já nemůžu nebýt já!“ Postavil jsem si tenhle konstrukt. A jsou to jenom myšlenky. Jsou to jen myšlenky. Jediná věc, které mě odděluje od Afroameričana, od Afrokanaďana, je myšlenka. A počasí. Adaptace na klima. A ať už je to cokoli, na nic z toho nevěřím. A pocit jednoty je jiný než pocit sobectví.
Všechno jsou to postavy, které jsem hrál. Včetně Jima Carreyho, včetně Joela Barishe, všechno jsou to postavy. Jim Carrey nebyl tolik záměrná postava. Myslel jsem si, že jenom stavím něco, co by mohli mít lidi rádi. Ale byla to postava. Hrál jsem týpka, který nemá obavy, aby lidi, kteří se na mě dívají, přišli o ty svoje. A v určitém bodě dojdete do: „Dobře, fajn.“
Lidi pořád mluví o depresi. Rozdíl mezi depresí a smutkem je, že smutek je z toho, co se děje. Cokoli co se vám stalo nebo nestalo. Zármutek nebo cokoli. Deprese je vaše tělo, které říká: „Jdi do hajzlu. Já už nechci být tahle postava. Už nechci udržovat tohohle avatara, kterého sis vytvořil. Už je to na mě moc.“ Měli bychom o slově deprese přemýšlet jako o odpočinku, hlubokém odpočinku. Tvoje tělo POTŘEBUJE být v depresi. Potřebuje hluboký odpočinek od tvojí postavy, kterou ses pokoušel hrát. „Jsem mocný čaroděj ze země Oz! Jak se opovažuješ…“ A přitom jsi jenom upocenej týpek za oponou. Ten film je úžasná metafora.
Myslím, že každý by se měl stát bohatým a slavným a získat všechno, co chtěl, aby mu došlo, že to není odpověď.
Staň se patronem Jiřího Charváta.
Získáš přístup k novým videím, mind-upům, přednáškám, slamům, rozhovorům, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.
Přidej se na www.patreon.com/jiricharvat
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.