v hluchoněmém vestibulu metra
přiotráven vůní rudých gerber stál
mezi rty mu plála lehká petra
ještě lehčí snad mu dneska dá

vyhlíží tu balerínu
chce se topit v jejím klínu
za zády má pro ni puget v hadru
co smrdí po benzínu

na podpatcích kráčí směle halou
dívka, již si na čtyři dny oblíbil
ňadra pevná a postavu malou
lehký make-up, ladnou chůzi, styl

její křivky ve hře stínů
tvář s bělostí hermelínu
šíji ovinutou šálou z hadru
co smrdí po benzínu

boltce mrznou, smog nadšeně sněží
neholený policista zatne pěst
v tmavě modrém kontejneru leží
děcko staré pět dní, možná šest

podlitiny, v očích vinu
jen modřina přes modřinu
kolem pánve místo plenek hadr
co smrdí po benzínu