–„Už zase fňukáte. Proč si myslíte, že to někoho zajímá? Spousta lidí fňuká a ti nikoho nezajímají.“

 

–„Ani mě ne. Protože to jsou amatéři. Já fňukám cynicky a rýmovaně, s předstíraným nadhledem, který by třeba mohl někomu dát sílu. Navíc myslím, že jsem ty sloky tentokrát fakt hezky rozházel. Dokonce jsou tam dva vulgarismy.“

 

–„Vy poezii skutečně rozumíte, že?“

 

–„Ano.“

autista mi nakreslil kostrbatý souhvězdí

a zasněženej park
tak v něm sedim

smutnej cvok
v klíně blok
two o’clock, four o’clock?
nevim, která bije
tři čtvrtě na hovno
a furt to nestačí

vždyť co tě nezabije
to tě zmrzačí

chci, aby můj život byl
hořící bublina
ale zatim je to
rozkopnutý lego

nevim, co bez tebe
a nevim, co s tebou
cejtim se otrávenej
ale nechce se mi zvracet
pořád jinej, pořád stejnej
v březnu je mi dvacet
a nevim, která bije
čtvrt na smrt
a furt to nestačí

vždyť co tě nezabije
to tě zmrzačí

oranžovej sníh ve světle lamp
už ani nezebe
jenom se drolí
koukám se na sebe
dopředu nevidim
a zpátky mě to bolí
do prdele všechno
mi to za to stálo

a jestli mě to nezabilo
bylo toho málo