Vidíme to všude. Lidské zdroje začínají hrát druhou ligu a vyklízejí pole zdrojům umělým.

Přibývá prognóz, že nejpozději v roce 2028 zvládnou AI agenti levněji, rychleji a lépe jakoukoli práci, která dnes vyžaduje masokostního zaměstnance.

Zažíváme konec práce, jak ji známe? Lze být vůbec ještě na trhu práce relevantní i s oním stále nezáviděníhodnějším handicapem: že jste člověk?

Budou si nezaměstnaní házet v parku frisbee a psát básně, nebo nás pozře temná propast ztráty smyslu a sebehodnoty?

Mrazivě uklidňující výhled do budoucnosti (ne)práce na nadcházejících 15 let.

 

Strašili

Můžete si říkat: Ále. Tihleti škarohlídští proroci tady byli vždycky. Tolikrát už strašili. Co se stane, až automatizujeme zemědělství? Co si počnou všichni zemědělci? No, co si počali? Vyvinuli se. Jsou z nich mzdoví účetní a personalisti. Místo petržele do řádků sází cifry do excelových řádků. Místo mrkve sklízejí stravenky. A místo hnoje rozhazují firemní benefity. A ani těch pár zemědělců, co zůstalo, se nenudí. Jezdí na demonstrace. Blokují traktory dopravu. Vysypávájí před úřadem vlády hnůj. A všichni jsou spokojení.

Tolikrát už hrozili: Auta nahradí koně. Ale nahradili snad auta koně?

Ne. Ne úplně! Takže i lidi to přečkají. Přečkali jsme už tolik revolucí.

Průmyslovou. Během které jsme taky panikařili a ze strachu ze ztráty zaměstnání jsme rozbíjeli stroje.

Sexuální… revoluci, během které jsme zjistili, že nezávazný sex pod širákem na LSD je opravdu ta nejlepší věc na světě a odpověď na všechny naše problémy. A přesto to institut rodiny ustál.

Přečkali jsme vědeckou revoluci. Vůči té jsme byli obzvlášť rezilientní. Díky čemuž můžou dnes desetitisíce lidí svobodně věřit, že 5G sítě šíří covid.

Jak vidíte, všechny tyhle otřesy jsme přečkali bez ztráty kytičky. Proč by se tedy zrovna s příchodem AI měl náš život nějak zvlášť proměnit?

 

Jiná revoluce

Protože… je tady drobný rozdíl. Všechny předchozí revoluce cílily převážně naše TĚLA. Naše svaly. Fyzické schopnosti. Genitálie. Parní stroj neměl ambici myslet. Traktor nechtěl psát poezii. Sexuální revoluce možná změnila, s kým to děláme, ale pořád to dělali lidi s lidma.

AI je první revoluce, která jde po našich HLAVÁCH. Útočí na samotnou definici lidství. Poprvé v historii máme konkurenta, který se může naučit VŠECHNO, co umíme. A pak to dělat rychleji, levněji a bez nutnosti strašlivých fotek z fotokoutků na firemních večírcích.

Průmyslová revoluce nahradila dělníky v továrnách. Když přišli o práci, mohli se přeškolit na personalisty. AI revoluce nahradí VŠECHNY. Včetně těch, co vymýšlejí, na co se mají ostatní mají přeškolit.

 

Člověčí handicapy

Takže… jak to přežít? Abyste mohli něco změnit, nejdřív si to musíte zvědomit.

Čili: Jaké jsou ve věku AI největší člověčí handicapy?

Prvním z nich je, že: potřebujeme spát.

Představte si to jako denní restart systému, který trvá 8 hodin. Osm hodin! To je třetina dne, kdy ležíte bezvládně, s pootevřenou pusou a občas vydáváte zvuky jako nachlazené divoké prase.

Jak dlouho trvá restart u AI? 3 minuty aktualizace softwaru jednou za měsíc.

U člověka? 8 spánku denně + 2 hodiny na sociálních sítích během pracovní doby.

Spánek není náš jediný handicap. Tím dalším jsou naše energetické nároky. AI potřebuje elektřinu a chlazení. My potřebujeme neustále doplňovat palivo formou jídla. Což zabere další dvě hodiny denně.

A co hůř – pokud nedostaneme správné palivo ve správný čas, stáváme se… (dramatická pauza) hladovými. A to je stav, ve kterém bychom neměli činit žádná důležitá rozhodnutí ani mluvit s jinými lidmi. „Omlouvám se za své chování na poradě, ale neměl jsem svačinu.“

Dalším obrovským handicapem lidí jsou emoce. Lidi mají emoce. I ty negativní, jako když musíme pracovat.

Člověk je: šťastný, smutný, naštvaný, vystresovaný, nostalgický, hladový, závidějící kolegovi hezčí kancelář.

AI je: zapnutá / vypnutá. Žádné další nuance k tomu, abyste s ní vyšli, nemusíte znát. AI vám neřekne: „Dneska na to nemám náladu,“ nebo „Potřebuju si vzít osobní volno, protože se se mnou rozešla RAMka,“ nebo „Je pondělí ráno, tak po mně nechtějte, abych přemýšlel“.

A když už jsme u emocí, lidi mají navíc tendenci navazovat vztahy. Vztahy jsou obrovský žrout času a hlavní příčina emoční nestability. Trávíme hodiny povídáním, sdílením fotek dětí a koček, organizováním narozeninových oslav a řešením, kdo snědl poslední kousek dortu v lednici.

To všechno proto, že jsme všichni v jádru černá díra prázdna, která bez ostatních neexistuje.

Když se tedy podíváme na to, jak efektivně dovede využít čas bdělý AI vs. Člověk:

AI: 100 %

Člověk: 30 % práce, 30 % prokrastinace, 20 % office drama, 10 % shánění jídla, 20 % stěžování si, 10 % přemýšlení co si vzít na sebe.

Další fatální nevýhodou je naše touha po smyslu. AI nepotřebuje vědět, proč něco dělá. Nepotřebuje, aby její práce měla hlubší význam. Nikdy si nepoloží uprostřed generování excelové tabulky otázku: „Je tohle opravdu to, co chci v životě dělat?“

AI nikdy neřekne: „Vždyť ten report stejně nikdo nečte, proč ho mám dělat?“

Co je vysloveně otravné, je naše ukňouraná posedlost seberealizací. „Chci dělat něco, co mě naplňuje.“ „Potřebuji prostor pro kreativitu.“ „Tahle pozice mi neumožňuje plně využít můj potenciál.“

Slyšeli jste někdy ChatGPT říct, že potřebuje sabbatical, aby našel sám sebe?

A poslední, ale rozhodně ne nejmenší handicap – my lidé jsme DRAZÍ. Nejen že požadujeme plat, my chceme i benefity! Stravenky, sick days, home office, firemní auto, příspěvek na penzijko, MultiSportku, ovoce na pracovišti a – bůh nás chraň – dokonce i DOVOLENOU! 5 týdnů v roce, kdy nás firma platí za to, že nepracujeme. Jako byste ChatuGPT platili za měsíc, během kterého nefunguje.

Takže sečteno podtrženo. Jsme pomalí, drazí, neefektivní, emočně nestabilní, sebestřední, ukňouraní, vyžadujeme pravidelnou chválu a povýšení, a když se nám něco nelíbí, odcházíme ke konkurenci. Za mě je to jasné vysvědčení. Já být zaměstnavatel, tak bych se chtěl sebe jako zaměstnance co nejrychleji zbavit.

Takže ne, tohle není jen další revoluce. Tohle je první revoluce, která skutečně ohrožuje samotnou podstatu lidské práce. A naší identity, která je na práci založená. Na co se vás člověk na večírku zeptá hned po jméně? „Co děláš?“ Co odpovíte, až pravdivá odpověď bude: „Dloubu se v nose a pobírám zaručený základní příjem, protože mě nahradil algoritmus“?

Dobrá zpráva je, že pak budete mít se všemi lidmi na každém večírku náhle hodně společného.

No jo. Ale co si tedy mají zaměstnanci počít? Kam se ukrýt? Jak přežít? Existují nějaké profese, které AI revoluce ušetří?

 

Profese na odpis vs. profese budoucnosti

Tak se pojďme podívat, kdo z nás bude první na odstřel! Nebojte, nebudu jmenovat konkrétní lidi v místnosti… [dramatická pauza, rozhlédnutí] …i když bych mohl.

Ale je to zbytečné, protože v téhle místnosti jsou to… všichni.

Včetně mě. Kdyby OKsystem věděl, jak velkou část téhle přednášky napsal ChatGPT, srazili by mi honorář na čtvrtinu.

Takže ano: Jsme v čudu. A není to fér.

Vím, že jste svou kariérní dráhu důkladně zvažovali a budovali. Co budu dělat? Jak si zajistím stabilní práci ideálně až do smrti? A řekli jste si: Aha! Vyberu si nezáživnou práci, kterou tolik lidí nechce dělat. A tím zůstane na trhu práce cenný. Jenomže ouha. AI miluje čísla, miluje excelové tabulky a miluje nudnou práci. Doslova se v tom vyžívá.

Takže vaše do téhle chvíle neochvějná konkurenční výhoda se bortí.

Ale nepropadejme trudomyslnosti. Místo toho si raději vyjmenujme profese, které ještě nějaký ten pátek zůstanou relevantní a rekvalifikační kurzy na něž vám doporučuji absolvovat raději dříve než později. Jsou to: instalatér, elektrikář, zahradník a masér.

To je zhruba vše.

Ale žádný strach, nástup AI pochopitelně přinese i vznik pozic zbrusu nových. A i o ty se půjde ucházet.

Jedním z nich bude třeba lidský maskot v plně automatizované firmě. Jediná osoba, která zůstane zaměstnaná, jen aby firma mohla tvrdit, že má „lidský přístup“. Bude sedět ve skleněné kóji u vchodu a mávat na zákazníky.

 

Jak přežít ve světě AI

Takovýchto zbrusu nových pracovních pozic však nebude zase tak mnoho. Čili jaké se rýsují další slibné strategie pro přežití v éře AI?

 

1. Prodávejte se jako luxus

Kterým jste.

V budoucnosti, kde bude všechno automatizované, může být „ručně děláno člověkem“ novým luxusem.

První miliardář se bude chlubit: „Tohle jsou moje nové hodinky, Patek Philippe, ručně vyrobené tradičním hodinářem ve švýcarských Alpách. Pracoval na nich šest měsíců. Každé kolečko leštil jelenní kůží namočenou v panenském olivovém oleji.“

Druhý ho bude chtít trumfnout: „To nic není. Já mám ve své jachtě ručně tesané dřevěné obložení z tisíciletých sekvojí. Každý kousek byl opracován za úplňku mnichem, který předtím 40 let mlčel.“

Ale teprv třetí všechny usadí: „Pff, vy žabaři. Já mám lidskou mzdovou účetní. Paní z masa a kostí, která vystudovala ekonomii v 90. letech, pamatuje ještě papírový výplatnice a chápe všechny výjimky v daňovém systému.“

A oni: „Cože? Jakože… živýho člověka? Na mzdový účetnictví? Kolik to proboha stojí?“

„Víc než tvoje jachta, Bobe. Mnohem víc než tvoje jachta.“

Každý dýchající personalista si tak může zachránit kejkhák, že se stane okázalou kuriozitou a luxusním výdajem prostopášných miliardářů.

 

2. Staňte se co nejlidštějšími

Pořád existují vlastnosti, kterých si na lidech ceníme, a AI je stále nedokážou zastoupit. Je to lidské teplo, pohlazení, empatie. Zkuste tyhle vlastnosti maximálně pěstovat. Šahejte na lidi.

Teplo. Lidé jsou teplí. Využijte toho. Noste víc vrstev oblečení. Cvičte před důležitými schůzkami, ať jste zpocení a červení. Když podáváte dokumenty, ujistěte se, že jsou zahřáté vaším tělesným teplem.

Důležitá lidská vlastnost: touha po spojení. Zase. To AI neumí. AI může simulovat zájem, ale nedovede skutečně toužit po vztahu. Vy ano! Využijte toho. Proměňte každou pracovní interakci v příležitost k hlubokému spojení.

„Dobrý den, volám ohledně faktury č. 27845.“

„A já jsem tak rád, že voláte! Víte, zrovna jsem přemýšlel, jaké to asi je být vámi. Jaké to je žít váš život. Máte domácí zvíře? Já mám želvu. Chcete vidět fotky? Mám jich 720. Můžeme začít od nejstarších.“

Čili když to shrneme, abyste přežili v éře AI, staňte se extrémně, absurdně lidští. Buďte emocionální, expresivní, chaotičtí, teplí a přespříliš sdílní.

Třetí a poslední strategie je tak trochu opakem té předchozí může vypadat na první pohled trošku náročněji.

Čili… jak ve firmě vydržet co nejdéle?

 

3. Předstírejte, že jste umělá inteligence

Jak na to? Upravte svoje vyjadřování. Mluvte přesně, efektivně, s lehce nepřirozenou dikcí. Používejte slova jako „optimalizovat“, „analyzovat“, „kvantifikovat“ a „implementovat“. Nastavte si automatické e-maily i ve 3 ráno a předstírejte nepřetržitý provoz. Odpovídejte lidem okamžitě, pochlebujte jim a halucinujte u toho. A důležité: minimalizujte emoce.

Pracujete-li už nějaký ten rok v korporátu, můžete ke vlastním překvapení zjistit, že to pro vás není zas tak těžké. Že už robot možná tak trošku jste. Tak toho využijte a splyňte s nepřítelem.

Pamatujte, že není potřeba přežít navždy. To ani nejde. Stačí do důchodu. Pak už je tenhle bláznivej svět horkej brambor pro další generaci.

 

Budoucnost (ne)práce

A jak tedy bude vypadat budoucnost nepráce? Jak už to s prognózami bývá, prognostici slibují budoucnost buď utopickou, nebo dystopickou. Takže jim nikdo nebude moct říct, že se sekli.

Začněme tou utopickou. Stroje dělají všechnu nudnou práci a lidi se mohou věnovat tomu, co je skutečně naplňuje. Díky univerzálnímu základnímu příjmu nikdo nehladoví, i když neumí přispět ekonomice ničím užitečným.

Jak vypadá typický den v postpracovním světě?
10:00 Probuzení, sám od sebe, budíky jsou reliktem minulosti
10:30 Snídaně připravená robotickým kuchařem
11:00 Filozofická debata o smyslu života bez práce
12:00 Workshop vyšívání pro začátečníky
14:00 Oběd s přáteli (nikdo nemá co na práci)
15:00 Komponování hudby, kterou nikdo nepotřebuje
18:00 Sledování západu slunce (hlavní denní aktivita)
20:00 Diskusní kroužek o tom, jak báječně kreativní jsme bez práce

V této utopii máme všichni čas na umění, filozofii, vztahy, osobní rozvoj. To všechno, na co dřív nebyl čas, protože jsme byli příliš zaneprázdněni vyděláváním peněz.

Co budeme dělat místo práce?
Psát básně, které nikdo nečte
Malovat obrazy, které nikdo nechce
Filozofovat o smyslu života (bez dospění k závěrům)
Hrát videohry na profesionální úrovni
Pěstovat ekologickou zeleninu (když ji roboti zvládnou vypěstovat lépe)
Zakládat kapely (společnost plná umělců, žádní fanoušci) každý bude v kapele, ale nikdo nebude mít žádné fanoušky
Cestovat (všichni najednou, všude budou tři prdele lidí)

Jak vidíte, utopická vize zní báječně. Spousta volného času, žádný stres z termínů, žádné hodnocení výkonu. Jen jeden malý problém…

Co budeme do hajzlu dělat s tím zatraceným volným časem?

A to nás přivádí k dystopické vizi. Protože – a teď se podržte – práce nám dává smysl. Identitu. Strukturu. Pocit, že někam patříme. Že jsme užiteční.

Typický den v dystopické budoucnosti
??:?? Probuzení (čas je bezpředmětný koncept)
??:?? Bezúčelné zírání do stropu
??:?? První existenciální krize dne
??:?? Hledání smyslu v bezcenných aktivitách
??:?? Druhá existenciální krize dne
??:?? Pokus o kreativitu, vzdání se po 5 minutách
??:?? Rozmluva s AI terapeutem o tom, že za všechno může AI
??:?? Usnutí uprostřed třetí existenciální krize

A samozřejmě vzniknou zcela nové psychické poruchy:
Syndrom ztráty užitečnosti
Post-profesní stresová porucha
Chronický nedostatek struktury
Paralyza z přemíry možností
Obsedantně-kreativní porucha (nutkání neustále tvořit, i když o to nikdo nestojí)

Úskalí života bez práce

V dystopickém světě zjistíme, že práce měla i jiné funkce než jen vydělávání peněz:

Dávala nám důvod vstát z postele
Nutila nás socializovat se s lidmi, které bychom si jinak dobrovolně nevybrali
Poskytovala nám výmluvu, proč nedosahujeme svých snů: „Nemám čas!“
Dávala nám identitu: „Jsem HRista/účetní/programátor…“

Bez práce si budeme muset odpovědět na děsivou otázku: Kdo jsem, když nejsem svá práce?
Konverzace na večírcích budou vypadat: „Čím se živíš?“ „Ničím. Nikdo se ničím neživí už 15 let.“ „Tak… co děláš?“ „Existuju. Dejchám. Někdy koukám na mraky.“

Ve světle toho všeho možná není zas tak strašné odpovědět na další mail, vyplnit další excelovou tabulku, jít na další zbytečnou poradu nebo se zúčastnit další podivný konference.

Protože… co bysme dělali místo toho?

 

 

 

Tento příspěvek se mohl stát skutečností
díky vaší podpoře na herohero.