Hladina jahodového džusu s vodkou se střídavě rozsvěcovala a potemňovala podle rozmarů stroboskopu. Drbal jsem se brčkem na nose, zatímco Peter Nagy hulákal z reproduktorů, že láska je tu s nami, a mládež na parketu byla natolik podnapilá, že tomu snad i věřila.
chtěl jsem cestou vlakem
napsat nesmrtelnou báseň
ale nic mě nenapadlo
usnul jsem
a otlačil si ksicht
o sedadlo
díky, ty vole
díky
že se mi párkrát v koupelně vzňaly svíce
a hrál Karel Kryl
zahojil se beďar v levý nosní dírce
že se nahá smála a já
u toho byl
za to
že jsem měl snad flašku vodky, lískový oříšky
a čtyři různý džusy (broskev, jahoda, pomeranč, černý rybíz)
a že jsem se nepoblil
„To žereš celej semestr pořád hranolky?“ ponořila Vlasta vyčítavě lžičku do nízkotučného borůvkového jogurtu.
„No a?“ vymáchal jsem jeden z nich v kuřecí směsi s nivou a lačně ho pohltil.
Vytrčila hlavu a dramaticky vytřeštila kontaktní čočky: „Blázníš? To chceš umřít na infarkt ve třiceti?“
Už mi došlo, jak jsou marné všechny změny. Nedá se nic dělat. I tragické role musí být obsazeny.
–Mňága a Žďorp. Vlak družby
je mi 19,75
a jediný
co jsem se naučil
je
že když máš někoho rád
nesmíš to přehánět
a když necháš měsíc v lednici kompotovanej ananas
úplně zplesniví v takový bílý boule
jsem sympatický
a polévku z pytlíku
zrovna nemusím
tel.: 724 055 328
koukni na mě a
vysvětli mi, proč si
nemůžeš česat vlasy
někde jinde
než v mejch snech
(namátkou… třeba doma v koupelně)