Zatímco se jeho vrstevníci sjížděli LSD, Martin E. P. Seligman si krátil 60. léta tím, že po jednom zavíral psy do beden a dával jim elektrické šoky.

A dál? →

Probudilo mě klepání na okno. Poděšeně jsem sebou trhl a přejel prsty po displeji mobilu.

2:37.

A dál? →

Zabouchl jsem dveře od auta, proběhl pár metrů hustým deštěm k panelákovému vchodu a zaostřil na nabídku zvonků.

ŠUSTROVÁ ❤ MOSCA

Srdíčko mezi příjmeními bylo zalepené čtverečkem papíru, ale pořád trochu prosvítalo. Stlačil jsem ho ukazovákem.

A dál? →

Otupěle jsem zíral na prdelní lajnu obtloustlého údržbáře, který na všech čtyřech přišroubovával zarážku k dolnímu pantu velkého výklopného okna vedle mého stolu.

Daniel z účtárny spáchal v pátek sebevraždu.

A dál? →

Pokoušel jsem se zapnout ve Wordu pevné mezery po jednopísmenných předložkách, když se otevřely dveře výtahu a do openspacu vjela postava na jednokolce. Kličkovala mezi kubikly, troubila na klakson, vyhazovala do vzduchu A4ky jako Večerníček a k ramenům červeného smokingu měla přišité kulaté reproduktory, ze kterých se linuli Pink Floydi. Vrazila do tiskárny a spadla na zem.

A dál? →

Stepoval jsem s baťůžkem a karimatkou na firemním parkovišti a dýchal si do prokřehlých dlaní, když přede mnou s kvílením zabrzdil fialový volkswagen combi.

A dál? →

Když jsem ráno přišel do práce, na mém místě seděl muž s velkými plastovými brýlemi, srostlým obočím a notýskem.

„Mmmůžu vám nějak pomoct?“ položil jsem teritoriálně na stůl diplomatku.

A dál? →

Sylvino nenarozené dítě mě požádalo o přátelství.

Zavřel jsem notebook a šel si opláchnout hlavu pod tekoucí vodu.

A dál? →