Čtvrtý a poslední nášup nejinspirativnějších knižních útržků, které mi loni natrhly vnímaní reality.
Knižní a-ha! momenty 2017. Část 4.

Čtvrtý a poslední nášup nejinspirativnějších knižních útržků, které mi loni natrhly vnímaní reality.
Jiří Charvát je copywriter na Seznam.cz, věnuje se slam poetry (pod přezdívkou Rimmer; je dvojnásobný mistr ČR!) a zřejmě má rád spermie. Ze všech jeho koníčků nás bude zajímat ten poslední, protože právě teď vyšla v nakladatelství Novela bohemica jeho nová kniha sebraná z komiksových stripů, které původně vycházely na internetu. Je dobře cáknout něco podobného na papír? Nestačil by takový výron jen elektronicky? To je naše otázka.
Ve druhé polovině roku 2017 jsem narazil na The Book of Life a jakékoli jiné čtení šlo stranou. TheBookOfLife.org je web, který má na svědomí iniciativa The School of Life a skutečně se tu v šesti kapitolách: Kapitalismus, Práce, Vztahy, Já, Kultura a Kurikulum dozvíte všechno, co nám měli říct ve škole, abychom v životě lépe prospívali; měli šajna, co vlastně chceme dělat; uměli navazovat vztahy a udržet si je; rozuměli lépe sobě, ostatním a světu. Jenže… nikdo nám to neřekl. Místo toho jsme se učili, kolik tun pšenice vyváží Kanada.
Dveře se zarazily o moje temeno. Škvírou se protlačil třínohý mops a začal mi z tváře olizovat přilepený čokopiškot.
Dveře zabraly víc, odsunuly mě stranou a mezi futry se zhmotnila dredatá silueta v oblaku marihuanového dýmu: „Tak jak to de na volný noz– Wou-hou!“ Praštilo ji do očí panorama zamaštěných talířů, nahodilá klubka oblečení a moje bezvládné tělo pohozené v nepodařeném pentagramu z krabic od pizzy. „Tady se to rozvolnilo nějak moc! Cos dělal ty dva měsíce? Hibernoval?“
Pokud se vás těší, co tropím, můžete se stát mým patronem. Tím získate k mým textům a videím přístup o měsíc dřív než ostatní a sami si zvolíte, jak moc mě za každý odměníte.
Nebo mě můžete podpořit přímou finanční injekcí na účet č. 1090179036/3030.
Děkuju ❤
„Nedělejte měsíc od tripu žádná důležitá rozhodnutí,“ varovali nás.
Nevydržel jsem to a dal výpověď.
Vedl jsem tým copywriterů. Měl milé kolegy, hezké peníze, společenský status.
Jenže najednou… jsem se přistihl, jak mžourám do Inboxu, kam prší další a další e-maily. Nikdy jim nebude konec. A nedává to smysl.
Nedává to smysl.
Další, kdo mi v roce 2017 udělal díru do hlavy, byl Eric Berne. Slavný psychiatr mi ukázal, že většina mojí komunikace je vysoce ritualizovaná – dokonce i ten nejosobnější rozhovor je vlastně především výměnou pomyslných pohlazení – a že celý život žijeme scénář, ve který jsme kdysi uvěřili.
I letos jsem četl. I letos jsem natrefil na pasáže, které mi změnily pohled na svět. A o ty, které mi nejvíc otevřely oči a pomáhají mi lépe se popasovat s existencí, bych se s vámi – v tomhle bilančním čase, kdy se zase lámou letopočty – rád podělil.
Jako první mi v hlavě udělal průvan chlapík, jehož jméno neumí nikdo napsat ani vyslovit a který zasvětil svůj život zkoumání ideálního stavu bytí, který nazval plynutím. První část letošních knižních a-ha! momentů tedy věnuju jemu.
Společnost nám říká, co máme chtít, abychom byli šťastní. Ale co když ke štěstí vede něco úplně jiného? A může vůbec štěstí přijít zvenku? Nebo je to stav mysli? Jak být šťastný co možná nejčastěji? A co když je lidský mozek naprogramován k věčné nespokojenosti a snaha být šťastný je jen do omrzení omílaným bojem s větrnými mlýny?
Mihaly nezahálí a má odpovědi.
Reklama systematicky snižuje sebevědomí oběma pohlavím a následně jim nabízí produkt, který je má učinit atraktivními.
Mistrovství Evropy ve slam poetry. Povinné téma: Evropská unie. A moje 3 minuty využité do mrtě. Publikum luská, když souhlasí.
Patří vaše povolání mezi 8 %, která přinášejí společnosti nějaký užitek, nebo ho vymysleli v Institutu pro vymýšlení práce, abyste se nenudili?